Challenger 2 
 
Historie a obecná charakteristika:
Challenger 2 je výrobkem britské firmy Vickers Defence Systems (VDS) Ltd, navazující na předchozí úspěšné konstrukce Chieftain a Challenger.
Tank je klasické konstrukce (třímístná věž se střelcem a velitelem na pravé a nabíječem na levé straně při pohledu ze zadu a řidičem v přední části korby). Byl konstruován tak aby posádce poskytl optimální prostředí pro bojové operace. Proto byla úroveň hluku a vibrací v prostoru posádky podstatně snížena. Tank má zcela novou věž od VDS (základ věže vyrábí WCD (William Cook Defence)) na upravené korbě tanku Challenger 1. Korba má přes 150 zlepšení zlepšujících zejména spolehlivost. Tank se má právě vyznačovat vysokou spolehlivostí. VDS například tvrdí, že Challenger 2 je nejspolehlivější tank na světě.
Firma VDS začala pracovat na projektu tanku Challenger 2 v listopadu 1986 a první předvedení projektu Britskému ministerstvu obrany se událo v březnu následujícího roku. V prosinci 1988 získal VDS smlouvu za 90 miliónů liber, podle které měl VDS demonstrovat schopnosti tanku Challenger. V případě neúspěchu by britská armáda nakoupila americké tanky M1A1 Abrams. Tato fáze trvala až do září 1990 a bylo během ní postaveno 9 prototypů Challengeru 2. V červnu 1991 objednala Britská vláda 127 tanků Challenger 2 a 13 tanků pro výcvik řidičů za 520 miliónů liber. Výroba začala v roce 1993 a první tanky byly dodány v červenci 1994. Protože Britská vláda chce postupně nahradit tanky Chieftain a Challenger, objednala v červenci 1994 dalších 259 Challengerů 2 a 9 tanků pro výcvik řidičů. Tanky vstoupily po vojskových zkouškách do výzbroje až v červnu 1998. Dodávky budou ukončeny podle plánu v roce 2002 a bude jimi vyzbrojeno celkem 6 pluků. Dále tyto tanky objednal Omán. V roce 1993 18 a v roce 1997 20. Dodávky mají být ukončeny v roce 2001.
S tankem Challenger 2 se počítá v britské armádě až do roku 2025 až 2030. V průběhu služby má proběhnout několik modernizací.
V rámci prvního souboru vylepšení TIG A (Technical Insertion Group A), který má proběhnout kolem roku 2004, se počítá s instalací nové datové sběrnice a zlepšením navigace zavedením přijímače GPS. V rámci probíhajícího programu PIP 2 (Platform Integration Pilot) se počítá se zavedením palubního systému FBCB2 firmy TRW. Umožňuje veliteli tanku získat přehled o pozicích svého tanku, ostatních strojů jednotky a pozicích nepřítele a jeho jednotek. V rámci tohoto programu bude zavedena i nová radiostanice ITT SINCGARS ASIP. První vozidlo mělo být takto upraveno v březnu roku 2000.
Kolem roku 2010 přijde další soubor zlepšení s názvem TIG B. Tank by mohl být vybaven novými termovizními pozorovacími přístroji s širokým zorným polem,  systémem automatického sledování cíle atd. Další vylepšení by se mohla týkat palebné síly (zavedení nového, kinetickou energií působícího střeliva nebo z kanónu vystřelovaných řízených střel) a pancéřové ochrany. Část technologií bude převzato z britsko-amerického programu FSCS/TRACER. Program TIG C, který proběhne kolem roku 2020 se bude týkat pravděpodobně vylepšení převodovky, elektroniky motoru, protipožárního systému a klimatizace prostoru posádky. Kromě těchto vylepšení je možné, že u tanku bude využito systémů z modernizovaného Challengeru 2E (motor, zaměřovač velitele), automatického nabíjecího zařízení (pro tanky řady Challenger je připravila firma Fairey Hydraulics), systémů aktivní ochrany (převzatých opět z programu FSCS/TRACER) atd.

Výzbroj:
Tank je vyzbrojen vysokotlakým kanónem L30 od firmy BAE Systems konkrétně divize Royal Ordnance. Je vybaven termickou ochranou, úsťovým referenčním systémem a zařízením pro odstranění spalin z hlavně. Vnitřek hlavně je pochromovaný, což zvyšuje její životnost (asi 4,5x oproti kanónu ROF L11A5) a mírně zvyšuje i úsťovou rychlost.
Zbraň i věž je vybavena plně elektrickou stabilizací firmy BAe Systems.
Tank používá dělené střelivo a veze až 52 střel a 42 prachových náplní. Standartně veze 20 podkaliberních střel typu APFSDS a 32 střel s plastickou hlavou typu HESH. Mezi častěji používanou munici patří ještě dýmová. Úsťová rychlost při použití střely APFSDS typu L23 s jádrem z wolframu 1 675 m/s (nejnovější typ je L23A1). V současné době je ve vývoji nová střela L27A1 (spolu s kanónem má označení systém Charm 3*) s jádrem z ochuzeného uranu a větším poměrem délky k průměru pro zajištění větší průbojnosti. Protože wolframová střela L23 je už zastaralá a střely jako je L26 a L27 používají ochuzený uran, proti němuž je spousta výhrad (radioaktivita, karcinogennost atd.), vyvíjí britský výzkumný ústav DERA nový wolframový projektil.
Pomocnou výzbroj tvoří řetězový kulomet L8A2 ráže 7,62 mm firmy Boeing (v licenci jej vyrábí Royal Ordnance Factory) spřažený s kanónem (je umístněn vedle něj vlevo). Netradičně je umístněn protiletadlový kulomet GPMG L37A2 ráže 7,62 mm o účinném dostřelu 1 800 m. Oproti britským tankům Chieftain a Challenger 1 jej totiž ovládá nabíječ, který je v levé části věži. Kulomet je instalován v kopuli nad ním.

SŘP:
Výzbroj je ovládána integrovaným SŘP, jejímž jádrem je řídící počítač od kanadské firmy CDC (Computing Devices Company), která patří mezi absolutní světovou špičku. Řídící počítač využívá informací ze systémů GPS, TOGS II (viz. níže), meteorologických senzorů (METSMAN společnosti Integrated Photomatrix Limited) a senzorů zjišťujících základní charakteristiky kanónu a munice. Kromě toho kontroluje i nejdůležitější konstrukční skupiny tanku jako třeba motor a kontroluje stav PHM. Tento počítač dále umožňuje připojovat další systémy jako jsou například navigační a tréninkové systémy nebo systémy pro získávání informací o bojišti.
Velitel má k dispozici plně stabilizovaný panoramatický zaměřovač VS 580-10 francouzské firmy SFIM Industries, který mu umožňuje vyhledávat cíle nezávisle na střelci.  Je vybaven laserovým dálkoměrem typu Nd:YAG. Odměr je celokruhový a náměr je -35 až +35 stupňů. Zorné pole je při zvětšení 3,2x 16,5 stupně a při 10,5x 5 stupňů. Při zaměření cíle se celá věž automaticky natočí do stejného směru. Nevýhodou je absence jakýchkoliv přístrojů pro noční vidění. Dále velitel používá
8 periskopů bez zvětšení, které mu umožňují výhled na všechny strany. Stejně jako všechny ostatní periskopy tanku je vyrábí firma Helio Mirror Company. Zmáčknutím červeného tlačítka umístněného pod každým periskopem se celá věž, stejně jako u zaměřovače, natočí do stejného směru. Stanoviště střelce je vybaveno stabilizovaným zaměřovačem GPS ( Gunner's Primary Sight) firmy Pilkington Optronics vybaveném laserovým dálkoměrem typu Nd:YAG o dosahu 200 až 10 000 metrů pracujícím na vlnové délce 1,064 mikrometrů. Chyba měření vzdálenosti je +/- 5 metrů.  Přes datovou sběrnici jdou všechny údaje z GPS do řídícího počítače SŘP. Střelec je ještě vybaven záložním zaměřovačem L30 firmy Nanoquest spřaženém s kanónem. Na masce kanónu je umístněna termokamera TOGS II (Thermal Observation and Gunnery Sight II), od firmy Pilkington Optronics, vybavena senzorem TICM 2.  Obraz ze zvětšením 4x nabo 11,5x je z ní přenášen na monitory střelce a velitele. Chráněna je pancéřováním odolávajícím střelbě z ručních zbraní a střepinám granátů.
Systém řízení palby byl navržen tak, aby umožňoval rychlé zničení cíle po jeho objevení. Stačí když střelec nebo velitel dostane na cíl zaměřovací kříž a zmáčkne tlačítko laserového dálkoměru. Věž se sama natočí na cíl a pak už stačí jen zmáčknout tlačítko střelby. V případě, že střelec právě střílí na jeden cíl, může velitel vyhledat jiný cíl a pomocí dálkoměru zjistit jeho vzdálenost. Údaje se přenesou do řídícího počítače. Jakmile střelec zničí svůj cíl, SŘP automaticky zaměří cíl velitele a střelec ničí cíl druhý. Velitel už samozřejmě může vyhledávat další cíl. Podle firmy Vickers je tak možno zničit až 8 cílů za 40 sekund. Díky kvalitnímu SŘP tank zasahuje cíle vzdálené až 3500 metrů při pravděpodobnosti zásahu 85%.

Průřez tankem Challenger 2.

Ochrana:
Korba tanku je chráněná velmi silným vrstveným pancéřováním Chobham a věž pancéřováním Chobham druhé generace (v některých zdrojích označovaném Dorchester). Síla čelního pancíře věže se pohybuje někde mezi 700 až 900 mm. Čelní pancíř korby má více než 500 mm. I boční pancíř věže má kolem 300 mm. Oproti tanku Challenger byla podstatně zvýšena ochrana boků, stropu a pravděpodobně i zádi věže. Při zkouškách odolala věž zásahům moderních protitankových zbraní a navíc byla stále schopna boje (některé zdroje uvádějí, že se jedná o nejodolnější tank zavedený v armádách NATO). Navíc může být opatřen přídavnou pancéřovou ochranou obdobnou jako u tanku Challenger1 Mk.3, která chrání korbu tanku zepředu a z boku (viz. obr). Ocelová kupole střelce a velitele od Helio Mirror Company odolává střelám 7,62 mm AP z libovolné vzdálenosti a směru. Tank je vybaven přetlakovým systémem ochrany proti ZHN firmy MDH Defence, umístněném ve věži. Vyznačuje se schopností vyčistit značný objem vzduchu za jednotku času a to až 340 m3/h. Proti nepříznivým klimatickým podmínkám je posádka chráněna systémem kontroly teploty firmy Airtechnology Group o výkonu 4,3 kW. Všechny periskopy tanku jsou vyrobeny z polykarbonátů pro vyšší balistickou odolnost a chrání zrak před prudkým ozářením, ať už od laseru nebo od jaderného výbuchu. Optika periskopu je rozdělena na 2 části, které jsou odděleny vzduchovou vrstvou. V případě zasažení exponované části například tlakovou vlnou se ráz nepřenáší na vnitřní část. Elektronické systémy tanku jsou chráněny proti elektromagnetickému pulzu (EMP) (třeba od jaderného výbuchu). Ochranu také zvyšuje vyloučení hydraulických systému z ovládání věže a kanónu, protože v případě zásahu hrozí riziko požáru hydraulické kapaliny. Pohon věže je totiž plně elektrický. Všechny části munice, které mohou explodovat jsou umístněné v korbě pod úrovní věnce věže a to ve speciálních schránkách. Pro případ požáru je tank vybaven automatickým protipožárním zařízením.
Tank Challenger 2 je jedním z prvních o kterých se dá mluvit, že byl konstruován podle koncepce stealth. Věž a korba jsou tvarovány tak aby odrážely minimum záření radiolokačních prostředků průzkumu bojiště. Všechno běžné vybavení tanku, které bývá vozeno na věži ve vnějších schránkách bylo přemístněno do několika vnitřních pancéřových schránek na zádi věže. Zároveň se tímto opatřením zvyšuje nejen životnost vybavení vezeného na tanku v boji, ale i ochrana samotné osádky tanku, protože tyto schránky představují další představnou překážku pro protitankovou munici. Tyto schránky vlastně tvoří jednoduchý komorový pancíř. Demaskující příznaky v optickém, infračerveném a rádiovém spektru dále snižuje speciální nátěr. Zároveň je minimalizováno vyzařování zevnitř tanku. Např. periskopy mají zvláštní vrstvu, která neumožňuje světlu zevnitř tanku dostat ven. Na každé straně věže je umístněno 5 zadýmovacích granátometů typu L8 společnosti Helio Mirror. Tank může taky vytvářet kouřovou clonu vstřikováním paliva do výfukového systému.

Tank Challenger 2 vybavený dozerovou radlicí a přídavnou pancéřovou ochranou.

Pohyblivost:
Challenger 2 pohání 12-ti válcový motor CV12 TCA12 značky Perkins Engines o výkonu 1 200 koní. Motor spolu s převodovkou je kontrolován systémem (Digital Power Pack Management System) napojeným na hlavní řídící počítač.
Chlazení motoru je od firmy Airtechnology Group. Převodovka je automatická typu TN54 od Davida Browna se 6 stupni vpřed a 2 vzad. Hydropneumatické zavěšení druhé generace umožňuje tanku jet v terénu průměrnou rychlostí 40 km/h.
Pásy jsou hydraulicky napínány. Dosah je 450 km na pevných komunikacích a 250 km průměrně v terénu. K zvýšení dojezdu je možno tank dovybavit přídavnými palivovými nádržemi, instalovanými na zádi korby.

Další údaje:
Řidič je pro jízdu v noci vybaven pasivním noktovizorem PDP (Passive Driving Periscope) opět od firmy Pilkington Optronics, který mu umožňuje jezdit v nočních podmínkách stejnou rychlostí jako ve dne bez použití světel.

Odvozené typy:
Prototypy tanku Challenger 2: Liší se použitím jiných podsystémů (např. jiným meteosenzorem - modelem 270 společnosti Cossonay SA, jiným zaměřovačem velitele apod.). Podle některých fotografií se jeví, že některé první Challengery 2 používaly prakticky neupravený podvozek tanku Challenger 1.
Challenger 2: Základní model přijatý do výzbroje britské armády.
Challenger 2 Mk.?: Tank Challenger 2 vybavený obdobným přídavným pancéřováním, jako se nachází u tanku Challenger1 Mk.3.
Challenger 2 PIP 2: Viz text.
Challenger 2 TIG A: Viz text.
Challenger 2 TIG B: Viz text.
Challenger 2 TIG C: Viz text.
Challenger 2E: Tank Challenger 2 vybavený motorem o výkonu 1119 kW a denním/nočním panoramatickým zaměřovačem velitele.
CHRRV (Challenger Armored Repair and Recovery Vehicles): Vyprošťovací tank odvozený od tanku Challenger 2.
Titan: Mostní tank na bázi podvozku tanku Challenger 2.
Trojan: Ženijní tank na bázi podvozku tanku Challenger 2.
Tank pro výcvik řidičů.
Kromě toho můžou být tanky Challenger 2 vybaveny samohlubovacím zařízením, dozerovou radlicí a pravděpodobně i mechanickými pluhovými vyorávači min firmy Pearson Engineering.

*  kanón L30 se střelou L26A1 s ochuzeným uranem se označuje jako systém Charm 1.

Jeden z prototypů tanku Challenger 2 vybavený meteosenzorem model 270 společnosti Cossonay SA.


Challenger 2 - data:
Typ: hlavní bojový tank
Posádka: 4
Rozměry:
    Délka korby (mm) 8 390
    Celková délka (mm) 11 550
    Maximální šířka (mm) 3 520
    Maximální výška (mm) 2 950
    Světlost (mm) 500
Hmotnost:
     prázdná (kg) ?
     bojová (kg) 62 500
Výzbroj:
    Kanón - Typ/Ráže/Délka L30 CHARM dr/120/?
               - Hmotnost (kg) 2 000
               - Počet nábojů  52 (20 APFDS + 32 HESH)
               - Účinný dostřel (m) 3 500 (pravděpodobnost zásahu 0,85). 
    Kulomety - Spřažený - Typ/Ráže/Délka L8A2/7,62/?
                    - Protiletadlový - Typ/Ráže/Délka L37A2/7,62/?
                                  - Dostřel (m) 1 800
                    - Počet nábojů 4 000
    Zadýmovací granátomety 2x5
Pohon a výkony:
    Motor - Typ Rolls-Royce Perkins Condor V12 TCA12 
               - Výkon (kW) 895 při  2300 ot/min
    Palivo/Zásoba paliva (l) Nafta/1797
    Měrný hmotný výkon (kW/t) 14,3
    Měrný tlak na povrch (kg/cm.E2) 0,9
    Rychlost - maximální (km/h) 56
                  - průměrná v terénu (km/h) 40
    Dojezd - na komunikaci (km) 450
                - v terénu 250
    Maximální stoupání (%) 60
    Maximální náklon (%) 30
    Překročitelnost - šířka zákopu (m) 2,8 (3,2)
    Výstupnost - výška kolmé stěny (m) 0,9 
    Brodivost - bez přípravy (m) 1,07
                    - s přípravou (m) ?
Ochrana:
    Automatické protipožární zařízení ano
    Filtroventilační zařízení ano
 Pancéřování:
    Korba - Čelo typ/max. tloušťka (mm) Chobham 2gen/? 
               - Boky typ/max. tloušťka (mm) ocel ?/?
               - Záď typ/max. tloušťka (mm) ocel/?
               - Dno typ/max. tloušťka (mm) ocel/?
    Věž - Čelo typ/max. tloušťka (mm) Chobham 2gen/?
           - Boky typ/max. tloušťka (mm) Chobham 2gen/?
           - Záď typ/max. tloušťka (mm) ocel/?
           - Strop typ/max. tloušťka (mm) ocel/?
Systémy řízení palby:
    Balistický počítač ano (Kanadská firma CDC)
    Zaměřovač Elektrooptický 2gen. střelce a optický velitele, oba stabilizované. Termokamera TOGS II.
    Dálkoměr 2x laserový Nd:YAG o dosahu 200 - 10 000 m.
Pohon věže: elektrický
Ostatní informace: 
    Výrobce Vickers Defence Systems (VDS), Leeds a Newcastle-upon-Tyne, UK
    Zahájení vývoje 1986
    Prototyp 1990
    Výroba 1993 - 2001?
    Rok zavedení do výzbroje 1998
    Rok vyřazení z výzbroje kolem roku 2030
    Ve výzbroji armád Velká Británie (plán 386ks), Omán (18 + 20ks) 
    Cena (US dolary) 1993 - 3,9 mil. USD, 1998 - 4,5 mil. USD.
© Daniel Machacek 2000 - 2002