T-72M3/4 CZ

Historie a obecná charakteristika:
Tanky T-72M3 a M4 jsou modernizované verze sovětského středního tanku T-72 (při modernizaci dostane pravděpodobně přednost verze T-72M1). Na západě je tento tank řazen mezi hlavní bojové tanky. Osádka tanku je tříčlenná - velitel, střelec a řidič, nabíječ je vyloučen použitím nabíjecího automatu. Uspořádání tanku T-72M3 i M4 je stejné jako u T-72 s prostorem řidiče v přední části korby, věžovým prostorem uprostřed a motorovým v zadní části tanku. Velitel je situován do pravé části věže a střelec do levé (při pohledu zezadu).
Tanky T-72 jsou zavedené v české armádě od roku 1981 a již od tohoto roku byly vypracovávány různé projekty na jeho postupnou modernizaci. Nejznámější je asi projekt PALCÁT. Tank T-72 má ve své původní podobě (typy T-72, T-72M a T-72M1) několik nedostatků, které snižují jeho bojovou hodnotu. Jedná se o relativně nízkou živost tanku a systém řízení palby nízké úrovně s absencí výkonných pasivních zaměřovačů. Kromě toho rychle zastarala i pancéřová ochrana tohoto tanku (zejména základního typu). Za bývalého režimu (v období ČSSR) byly ještě vypracovány plány nákupu tanků T-72S a později T-72S1, ale k jejich zavedení nedošlo, hlavně z důvodů finančních a změny politické orientace po roce 1989. Po zvážení možných variant vývoje české tankové techniky bylo rozhodnuto o modernizaci části tanků T-72, které měla AČR (Armáda České Republiky) ve výzbroji. Zároveň bylo nutno počítat se ztrátou výrobních kapacit, protože hlavní československý výrobce tankové techniky ZTS Martin byl (stále je) na Slovensku, které se začátkem roku 1993 oddělilo od zbytku republiky. Plánované modernizaci předcházela výzkumná etapa označená MODERNA (pravděpodobně v ní pokračovali i na slovenské straně, protože jejich první finální modernizace nesla stejné jméno) , která měla za úkol ověřit, zdali je tank T-72 vůbec schopen účinné modernizace. Na této etapě, která začala počátkem 90. let (tedy ještě před rozdělením republiky) a skončila roku 1994 se podílela většina vojenských technických ústavů a Vojenský opravárenský závod 025 pod vedením Vojenského technického ústavu pozemních sil ve Vyškově. V rámci této etapy byly do tanku T-72 zastavěny pokusně např. zaměřovače francouzských společností SAGEM a SFIM. Na tancích T-72M byly zkoušeny bloky nové dynamické ochrany DYNA zvané též DYNA-72 (upravená slovenská verze má název DYNAS). Experimentální demonstrátory s francouzskými zaměřovači firem SAGEM a SFIM a s návěsnou dynamickou ochranou DYNA byly poprvé předvedeny na vojenském veletrhu IDET 94. Bylo konstatováno, že tank je schopen modernizace, i když už v této době bylo zjištěno, že SŘP zabudované do tanku nevykazuje příslušné parametry.

Experimentální T-72 vybavený zaměřovači SAGEM a SFIM (asi typ VS 580).

Vývoj modernizované verze byl zahájen koncem roku 1995 pod označením VETRA. Jako systémový integrátor projektu byl určen VOP 025 Nový Jičín, protože jako jediný v ČR je držitelem technické a opravárenské dokumentace a má zkušenosti v oblasti tankové techniky. Vlastní řešení tohoto projektu mohlo začít až v roce 1996 a to kvůli neustálému protahování a tlaků z vnějšku (i politického). Prototypy byly vyhotoveny v první polovině roku 1997. Zpočátku měly nést označení T-72M2 (toto označení nesly možná některé s prototypů, ale hlavně je použili slováci pro svoji modernizaci tanku T-72). Firemní označení bylo T-72/97. Později byly označovány T-72M3 CZ a T-72M4 CZ (též souhrnně T-72 CZ). Komplexnější modernizaci představoval typ M4 CZ (taky více stojí), který se vyznačoval zlepšením všech tří základních charakteristik tanků (palebná síla, ochrana, pohyblivost), kdežto u verze M3 CZ byla pohyblivost ponechána na stejné úrovni jako u typu T-72. Do této modernizace, byly zapojeny 4 zahraniční a 5 českých společností, které vyhrály obchodní soutěž plus dalších 22 českých firem. Celkem 70% nákladů na modernizaci je realizováno českými společnostmi. Např. Synthesia Pardubice měla na starosti vývoj nové účinnější munice (spolupracovala s izraelskými firmami), Meopta Přerov některé přístroje nočního vidění, Mesit Uherské Hradiště vnitřní komunikační systém (interkom), Letecké přístroje Praha navigační systém, Metra Blansko odminovávací systém tzv. elektromagnetický trall, Praga a.s. spolu s izraelskou Nimdou pohonnou jednotku, německá Kidde Deugra automatický protipožární systém a polská PCO Warszawa systém detekce a identifikace laserového ozáření. Zakázku na systém řízení palby vyhrála italská společnost Officine Galileo před dalšími známými světovými společnostmi (např. Thompson nabízel svůj systém řízení palby T-CAS s termokamerou CASTOR, ale není jisté jestli byl v nějakém prototypu použit). Modernizace měla tank dostat přinejmenším na úroveň tanků 3. generace. Ve skutečnosti během zkoušek, které začly v roce 1997, byly zjištěny některé závažné nedostatky ohledně zástavby nového SŘP do tanku. Při zkouškách se cvičnou střelou IDA nebylo dosahováno slibovaných výsledků pravděpodobnosti zásahu. Řešením se zdála pouze značná úprava kanónu nebo dokonce jeho úplná výměna. Podle zpráv z veletrhu IDET 2001, kde byl vystaven typ M4, už byly tyto problémy vyřešeny a čeká se pouze na schválení zavedení tanku do výzbroje. Tomu zatím brání finanční a politická situace v zemi. Zaveden by měl být typ M4, s typem M3 se už nepočítá, protože je míň perspektivní. Na počátku projektu VETRA se počítalo se zavedením asi 250 modernizovaných tanků. Později toto číslo kleslo asi na 140, v roce 2001 se mluvilo ještě o menším čísle (90 - 100 tanků) a počátkem května roku 2002 o neuvěřitelných 35 kusech. Přes neustálé protahování je modernizace nutná a všechny problémy by měly být vyřešeny ještě před zavedením tohoto tanku do výzbroje, protože se s ním počítá hluboko do 21. století (až za rok 2025). Tank T-72M4 je až na potřebu munice ráže 125 mm kompatibilní se standardy NATO a byl by rozhodně posílením pro pozemní síly AČR.

T-72M vybavený soupravou návěsné dynamické ochrany DYNA.

Výzbroj:
Obě modernizované verze (M3 i M4) tanku T-72 jsou vyzbrojen původním ruským kanónem 2A46M (D-81TM) s hladkým vývrtem hlavně. Kanón je vybaven lehce snímatelnou termickou ochranou, úsťovým kolimátorem a ejektorem. Nabíjen je pomocí nabíjecího automatu. Je vybaven systémem automatické provozní rektifikace. Kanón je stabilizován v odměru i náměru stabilizátorem 2E28M. Tank může používat standartní munici ráže 125 mm (vezeno je 37 kusů). Pro zvýšení průbojnosti byl vyvinut pro tento tank nový protitankový náboj (použitelný ale ze všech kanónů 2A46) se střelou typu APFSDS-T. Používá wolframový penetrátor izraelského původu (IMI ?) a spalitelnou nábojku Z 62 české společnosti ALIACHEM divize SYNTHESIA. Probíjí přes 500 mm tlustý pancíř na vzdálenost přes 2000 metrů. Pro kanón je dále k dispozici kumulativní střela a tříštivotrhavá střela se zvýšeným trhavým účinkem.
Vedlejší výzbroj zahrnuje protiletadlový kulomet NSVT ráže 12,7 mm se 720 náboji a spřažený kulomet PKT ráže 7,62 mm se 2000 náboji. Osádka je dále vybavena pravděpodobně samopaly Škorpion (300 nábojů) a deseti ručními granáty (pravděpodobně obranného typu).

Stanoviště střelce tanku T-72M4.

SŘP a přístrojové vybavení:
Přesnost střelby a schopnost vyhledávat a ničit cíle v noci a za ztížených meteorologických podmínek byla oproti původnímu standartu T-72M1 podstatným způsobem zvýšena cestou zástavby nového systému řízení palby TURMS-T italské společnosti Officine Galileo. Tento SŘP vychází z typu OG14L3 TURMS použitém u tanku C1 Ariete. Součástí SŘP jsou zaměřovače střelce a velitele, balistický počítač se zálohami a senzory polohy věže, teploty nábojek a meteorologických podmínek (teplota vzduchu, tlak, síla a směr větru). Zaměřovač velitele je plně stabilizován a je vybaven denním (zvětšení 4x a 12x) a denním/nočním termovizním (zvětšení 5x a 13x) kanálem. Může být vybaven laserovým dálkoměrem typu Nd-Yag. Střelecký zaměřovač je také stabilizován a vybaven stejným termovizním kanálem a denním kanálem o zvětšení 2,5x a 10x. Je vybaven laserovým dálkoměrem typu Nd-Yag o dosahu 250 až 9995 metrů. Zaměřovače umožňují detekovat cíl ve dne na vzdálenost minimálně 5000 metrů a v noci 4000 metrů. Tento SŘP se vyznačuje krátkým reakčním časem (blíže nespecifikováno) a vysokou pravděpodobností zásahu cíle (přes 80% za pohybu na pohyblivý cíl na vzdálenost 2000 metrů). Je vybaven vnitřními diagnostickými systémy a chyby elektronických jednotek je schopen vyřešit rekonfigurací systému pomocí autonomního softwaru bez jakékoliv změny hardwaru. Umožňuje funkci Hunter-Killer a stejně jako i u jiných moderních tanků může vést střelbu na cíl i velitel tanku pokud najde cíl s vyšší prioritou. Další systémy tanku tvoří vnitřní diagnostický systém (pravděpodobně napojen na počítače SŘP, má na starosti elektronické systémy věže, korby a motor s převodovkou), navigační systém NBV-97 (kombinuje přijímač družicové navigace GPS a inerciální navigační komplet), systémy vnitřního spojení (intercom BCC 600) společnosti Mesit a systémy vnějšího spojení (stanice RF1350, radiokomplet RF-13 a zesilovač ZV-13) kompatibilní s NATO standardy. Řidič je vybaven pasivním noktovizorem 2. generace NV-3P.

Stanoviště velitele tanku T-72M4. Na snímku je vidět hlavní ovládací panel (uprostřed), panoramatický zaměřovač ATTILA (vlevo) a indikátor laserového ozáření (nahoře) systému SDIO.

Ochrana:
Základ pancéřování tvoří svařenec ocelových plátů, na exponovaných místech vybavený kompozitním pancéřováním a to konkrétně na čele korby pancéřování s vrstvou skelnými vlákny vyztuženého plastu a na čele věže pancéřování s keramickou mezivrstvou (platí pro T-72M3/4 vycházející z modelu T-72M1. Tento základní pancíř má přibližně tyto ochranné charakteristiky - čelo korby kolem 400 mm vs. APFSDS a skoro 500 mm vs. HEAT, prakticky stejné hodnoty platí i pro čelo věže jak proti střelivu APFSDS tak i HEAT, boky korby (bez ochranných krytů) mají okolo 20 - 80 mm (měly by odolávat munici 12,7 mm). Tloušťka 20 mm je ve spodní části boku korby a 80 mm v horní části. Tloušťka boků věže je proměnná od asi 60 - 80 mm v zadní části po asi 300 mm v přední části a záď věže asi 60 - 80 mm. Ochrana stropu věže a korby by měla být dostačující k zajištění nezranitelnosti tanku starší průbojnou municí ráže 30 mm při pohybu v běžném terénu (tloušťka pancíře závisí na sklonu) a činí asi 40 až 50 mm (na věži). Tank T-72M3/4 je dále vybaven přídavným dynamickým pancéřováním typu DYNA (43 - 44 desek různé velikosti na čele korby, 11 složených bloků na čele věže z toho 9 velkých a dva menší odklápěcí a dále pak ještě jedna deska nad kulometem, dalších 15 desek na stropu věže a 2 po bocích věže), které zabezpečuje zvýšení ochrany proti střelám všech typů. Tímto pancéřováním je chráněno čelo korby, věže, přední část boků a většina stropu věže. Efektivní zvýšení ochrany je asi na 220% proti kumulativní munici v oblasti čela korby a 300% na čele věže. Tyto údaje platí pro korbu a věž do úhlu 20° resp. 35° od podélné osy tanku. V oblasti stropu věže je ochrana proti kumulativní munici zvýšena asi o 360%. Boky korby jsou chráněny gumovými ochrannými kryty pásů o tloušťce asi 10 až 20 mm, které pomáhají zvýšit odolnost boků korby proti kumulativním střelám asi o 200%. Bloky dynamické ochrany DYNA chrání i proti munici s tandémovými hlavicemi, i když asi ochranné parametry jsou o něco nižší a zvyšují i odolnost proti munici APFSDS a to na 520 mm v čelní oblasti tanku. Ochrana posádky proti minám je zvýšena úpravou dna korby nouzového příklopu pod řidičem a zavěšením jeho sedačky na strop korby. Tank T-72M3/4 je vybaven systémem aktivní ochrany tanku typu "soft kill" SDIO polské společnosti PCO Warszawa. Ten v sobě integruje detektory ozáření laserovým paprskem SCC-1 OBRA, které jsou rozmístěny tak aby oblast jejich působení pokryla celou oblast kolem tanku (2 na čele věže a 2 na bocích). Systém spolupracuje s hlavním počítačem SŘP a v případě ozáření zabezpečuje automatické nebo ruční odpálení maskovacích dýmových granátů DGO-1 tlumících infračervené vyzařování do směru ozáření (výrobce AEV s.r.o. Kroměříž). Tank je také vybaven zadýmovacím generátorem. Automatický protipožární systém dodala německá firma Kidde Deugra. Obsahuje v prostoru osádky věže umístněné protipožární zařízení BUA s optickými hlásiči a láhvemi s ekologickým hasivem (neobsahuje freon) DeuGen. Obdobným systémem je zabezpečen i prostor řidiče (jediný hlásič je umístněn před řidičem). Indikace požáru v motorovém prostoru je řešena pomocí detekčního drátu nataženého přes motorovou přepážku. Informace o stavu motorového prostoru jsou dodávány do skříňky automatického ovládání umístněné před řidičem. K ochraně tanku před magnetickými minami byl společností Metra Blansko vyvinut elektromagnetický trall, který vytváří náhradní magnetické pole a způsobuje iniciaci magnetických min před tankem a po jeho bocích. Spolu s mechanickým odminovávacím systémem NBZ-90 umožňuje relativně vysokou rychlost přesunu i v zaminovaném terénu. Jednu ze složek pasivní ochrany zastupuje i nový maskovací nátěr U 2500 se zvýšenými maskovacími schopnostmi, absorbér mikrovlnného záření a maskovací rohož pro tepelné maskování. Systém ochrany proti zbraním hromadného ničení je původní sovětský.

Ochrana tanku T-72M4 byla zvýšena použitím prvků pasivní i aktivní obrany. Na snímku čelo věže s bloky dynamické ochrany DYNA a detektorem ozáření laserem SCC-1 OBRA.

Pohyblivost:
Pohyblivost tanku T-72M3 zůstala přibližně na stejné úrovni jako u typu T-72M1. Tento tank je vybaven motorem V-46 TC se dvěmi turbodmychadly o výkonu asi 625 kW. U verze M3 byla ponechána i původní převodovka, která byla upravena aby snesla větší namáhání. U obou verzí (M3 i M4) bylo upraveno pojezdové ústrojí, tak aby sneslo zvýšenou hmotnost tanku (ze 41,5 tuny na 48 tun). Verze M4 dostala zcela novou pohonnou jednotku (Powerpack) izraelské společnosti NIMDA. Ta slučuje výkonný britský typ Condor CV-12 1000 TCA s americkou automatickou převodovkou Allison XTG 411-6, která patří ke světové špičce. Motor CV-12 1000 TCA disponuje výkonem 746 kW (1000 koní) a je vybaven systémem elektronického řízení a vnitřním monitorovacím, ochranným a diagnostickým systémem. Převodovka XTG 411-6 má 4 rychlosti pro jízdu vpřed a 2 pro jízdu vzad a stejně jako motor i ona je vybavena vnitřním diagnostickým systémem. Chlazení má na starost systém od britské společnosti Airscrew Howden. Tank dostal nové kolejové pásy s pryžovými patkami. Nová pohonná jednotka umožnila zlepšení základních výkonových charakteristik. Například zrychlení z 0 na 32 km/h činí asi 8,5 s oproti původním asi 13 - 15 s. Max. rychlost je 61 km/h, což je srovnatelné s typem T-72M1 (60 km/h), ale průměrná rychlost v terénu je vyšší než 25 až 30 km/h u T-72M1. Rychlost na zpátečku je max. 16 km/h oproti asi 6 - 7 km/h u původního typu. Parametry týkající se průchodivosti tanku zůstaly zhruba na stejné úrovni. T-72M4 i M3 jsou schopny hlubokého brodění a to až do hloubky 5 metrů.

T-72M4 je schopen hlubokého brodění do hloubky až 5 metrů.

Odvozené typy:
Tank T-72M2.
Experimentální prototyp T-72M2 se zaměřovači francouzské společnosti SAGEM.
Experimentální prototyp T-72M2 se systémem řízení palby T-CAS francouzské společnosti Thompson (viz. text)
T-72M3: Vybaven motorem V-46 TC.
T-72M4 1 varianta: Motor Condor CV-12 1000 TCA, obr. úplně nahoře.
T-72M4 2 varianta: Motor stejný jako u první varianty, ale liší se jinak uspořádaným pancéřováním a pravděpodobně i zlepšenou integrací SŘP do tanku.

T-72M4


T-72M3/4 - data:
Typ: hlavní bojový tank
Posádka: 3
Rozměry:
    Délka korby (mm) asi 7100
    Celková délka (mm) 9 800
    Maximální šířka (mm) 3 755
    Výška po věž (mm) 2 180
    Světlost (mm) ?
Hmotnost:
     prázdná (kg) ?
     bojová (kg) 48 000
Výzbroj:
    Kanón - Typ/Ráže/Délka 2A46M hl/125/?
               - Počet nábojů  37
               - Účinný dostřel (m) 2000 - 2500
    Kulomety - Spřažený - Typ/Ráže PKT/7,62
                    - Protiletadlový - Typ/Ráže NSVT/12,7
                    - Počet nábojů 7,62 mm - 2000 ks, 12,7 mm - 720 ks
    Zadýmovací granátomety 2x6 DGO-1
Pohon a výkony:
    Motor - Typ Condor CV-12 1000 TCA (V-46 TC u verze M3)
               - Výkon (kW) 736 při  2300 ot/min (625? u verze M3)
    Převodovka - Typ automatická Allison XTG 411-6 (upravená mechanická převodovka tanku
T-72M1 u verze M3)
                        - Počet stupňů - Vpřed/Vzad 4/2 (7/1 u verze M3)
    Palivo/Zásoba paliva (l) Nafta/?
    Měrný hmotný výkon (kW/t) 15,3
    Měrný tlak na povrch (kg/cm.E2) 0,96
    Rychlost - maximální (km/h) 61
                  - maximální v terénu (km/h) 44
                  - maximální dozadu 16
    Zrychlení z 0 na 32 km/h (s) 8,5
    Dojezd - na komunikaci (km) asi 700
                - v terénu min. 400
    Maximální stoupání (%) přes 58
    Maximální náklon (%) 47
    Překročitelnost - šířka zákopu (m) 2,70
    Výstupnost - výška kolmé stěny (m) 0,83
    Hluboké brodění (m) 5
Ochrana:
    Automatické protipožární zařízení ano DEUGRA
    Filtroventilační zařízení ano
 Pancéřování:
    Korba - Čelo typ/max. tloušťka (mm) ocel + kompozitní + DYNA/ekv. 1100+ proti HEAT, asi 520 proti KE 
               - Boky typ/max. tloušťka (mm) ocel + gumové ochranné kryty pásů/kolem 40 + asi 10 - 20
               - Záď typ/max. tloušťka (mm) ocel/?
               - Dno typ/max. tloušťka (mm) ocel/?
    Věž - Čelo typ/max. tloušťka (mm) ocel + kompozitní vrstvený + DYNA/ekv. 1200+ proti HEAT,
asi 520 proti KE
           - Boky typ/max. tloušťka (mm) ocel + kompozitní vrstvený + DYNA (jen v přední části)
/ekv. 800+ proti HEAT, asi 300 proti KE - platí pro přední část
           - Záď typ/max. tloušťka (mm) ocel/kolem 60
           - Strop typ/max. tloušťka (mm) ocel + DYNA/proměnné kolem 40 - 60 + DYNA
Systémy řízení palby: Officine Galileo TURMS-T
    Balistický počítač ano
    Zaměřovače Kombinované denní optické a noční termovizní 2gen. pro střelce a velitele,
oba stabilizované
    Dálkoměr laserový Nd:YAG
Pohon věže: elektrohydraulický ?
Ostatní informace: 
    Výrobce VOP 025 Nový Jičín, s.p.
    Zahájení vývoje 1995
    Prototyp 1997
    Výroba zatím sériově nevyráběn (2002)
    Rok zavedení do výzbroje 200?
    Rok vyřazení z výzbroje po roce 2025
    Ve výzbroji armád zatím nezaveden (2002), plánován pro Českou Republiku (asi 100 ks)
    Cena (US dolary) 3 mil. (2001)

Zdroje snímků: VOP 025, Armáda České Republiky a archív autora.
© Daniel Machacek 2002