IS-7 (Objekt 260)

Historie a obecná charakteristika:

Tank IS-7 byl jedním z nejtěžších tanků, které byly postaveny v Sovětském Svazu. Tank měl být nadřazený nad jakoukoliv západní nebo i domácí tankovou konstrukcí. Přesto tento tank navržený leningradskou skupinou SKB-2 (vedl ji Ž. J. Kotin) neměl na růžích ustláno. Tehdejší lidový komisař tankového průmyslu V. A. Malyšev neměl údajně moc velké pochopení pro tento projekt a vývoj tanku byl prosazen až když ho doporučil L. P. Berja. První studie předcházející tanku IS-7 se objevily ještě ve II. světové válce koncem roku 1944 v Čeljabinsku (kde tehdy SKB-2 působilo). Tyto studie se vyvíjely od Objektu 254 až po Objekt 259. Objekty 254, 255 a 256 byly pravděpodobně navrženy koncem roku 1944. Objekty 257, 258 a 259 pak počátkem roku 1945. Tyto studie se lišily zejména použitím různých pohonných jednotek a převodovek (elektromechanické nebo mechanické). Poslední studie (Objekt 259) předpokládala výrobu tanku s dosud nevídanými parametry. Maximální tloušťka pancíře dosahovala až 250 mm. Věž byla po celém obvodu přitisknutá ke korbě, takže zde téměř nebyly místa pro záchyt protipancéřových střel. O pohon se měla postarat jednotka vybavena dvojicí vyvíjených motorů V-16 o celkovém výkonu asi 895 kW, v kombinaci s elektromechanickou převodovkou upravenou z Objektu 253. Vysokou palebnou sílu zajišťoval kanón D-25 ráže 122 mm. Posádka měla být pětičlenná. Zmíněné parametry se projevily v hmotnosti, která měla přesahovat hranici 60 tun. V létě 1945 byla zahájena projekční fáze tanku, který z těchto studií vzešel. Projekt řešilo několik úzce specializovaných skupin. Celkem se na tanku IS-7 podíleli odborníci asi 20 institucí. Vedoucím konstruktérem měl být N. F. Šašmurin. Projekt byl hotov velmi rychle a výrobní nákresy byly podepsány Kotinem už 9. září téhož roku. Bylo mu přiřazeno označení Objekt 260. Předpokládala se výroba pod označením IS-7. Tank měl dosahovat hmotnosti 65 tun. První byla postavena dřevěná maketa v životní velikosti. Stavba dvou prototypů byla provedena v roce 1946 v Leningradě. První byl dokončen 8. září 1946 a druhý 25. prosince 1946. Jednou ze změn oproti studii 259 bylo vypuštění elektromechanické převodovky a použití slabší pohonné jednotky tvořené motorem TD-30, což byl upravený letecký motor AČ-300. U plánovaného motoru V-16 totiž stále nebyl dokončen jeho vývoj. Naopak byla zesílena palebná síla použitím kanónu S-26 ráže 130 mm. Prototypy prošly jízdními zkouškami, jejichž výsledky byly použity při stavbě dalších čtyřech prototypů. Kromě toho byly Ižorským závodem postaveny ještě dvě korby a dvě věže, které posloužily při balistických testech. Vylepšené prototypy byly dokončeny v létě 1948. Lišily se novým motorem M-50T a novou věží, která byla ještě více přitisknutá ke korbě a byla vybavena výkonnějším 130 mm kanónem S-70. Přes výborné parametry nebyl tank IS-7 nikdy přijat do výzbroje. Při zkouškách sice prokázal velmi dobrou pohyblivost, ale docházelo i k různým nehodám. V létě 1948 při jedné ze zkoušek před státní komisí např. jednomu prototypu vzňal motor. Hasící systém požár nezvládl a tank vyhořel. Další problémy se týkaly pojezdového ústrojí apod. Někdy se uvádí, že měla být přesto objednána 50-ti kusová série, která ale nebyla nikdy vyrobena. Pravděpodobně hlavním důvodem bylo prohlášení, podle kterého hmotnost nového těžkého tanku nesmí překročit hranici 50-ti tun.
Konstrukce tanku je klasická. Vepředu je řidičský úsek, uprostřed věžový úsek a v zadní části je umístněna pohonná jednotka. Předek korby je svařen ze tří hlavních plátů. Oproti tanku IS-3, který má příď podobnou, je více skloněná, ale nevystupuje tolik dopředu. V této části korby uprostřed má své stanoviště řidič vybavený jedním periskopem. Velitel seděl vpravo ve věži. Střelec měl stanoviště vlevo a dva nabíječi vzadu.

Výzbroj, SŘP a přístrojové vybavení:

Prvotní projekt tanku IS-7 Objekt 260 předpokládal vybavení kanónem S-26 ráže 130 mm. Doplňkovou výzbroj měly tvořit tři kulomety DT ráže 7,62 mm a dva kulomety KPVT ráže 14,5 mm. Prototypy IS-7 Model 1946 byly skutečně vybaveny plánovaným kanónem S-26 ráže 130 mm, nicméně vybaveným novou úsťovou brzdou. Kanón byl vybaven poloautomatickým nabíjecím zařízením, což usnadnilo práci dvěma nabíječům a umožnilo vést střelbu rychlostí 6 až 8 ran za minutu. Pomocná výzbroj se změnila a nyní čítala jeden kulomet KVPT a šest kulometů DT. Dva kulomety DT byly umístněny v malé věžičce na zadním pancíři věže. Zásoba munice byla 400 nábojů ráže 14,5 mm a 2500 nábojů ráže 7,62 mm. Verze IS-7 Model 1948 byla vybavena novým kanónem S-70 stejné ráže (130 mm). Jednalo se o verzi vyvinutou z námořního kanónu. Hlaveň S-70-ky měla délku 54 ráží. Kanón byl vybaven ejektorem. Pro kanón bylo vezeno 30 nábojů, které při shodné rychlosti střelby s předchozí verzí, totiž 6 až 8 ran za minutu, mohly být vystříleny během pouhých 5 minut. Pomocnou výzbroj tvořilo osm! kulometů. Dva byly typu KPVT ráže 14,5 mm, ostatní byly typu RP-46 (modernizovaný typ DT). Jeden kulomet KPVT spolu s dvěma RP-46 byly umístněny v masce kanónu. Další dva kulomety RP-46 mířící dopředu byly umístněny v zadní části korby v pancéřových krytech nad pojezdovým ústrojím. Stejné dva kulomety pak byly umístněny ještě v pancéřových krytech na zadních bočních stěnách věže. Tyto však mířily dozadu. Všechny čtyři kulomety byly ovládány dálkově z vnitřku tanku. Poslední kulomet (KPVT) byl umístněn na stropě věže primárně jako protiletadlový. I tento kulomet mohl být dálkově ovládán z vnitřku tanku. Systém pohonu protiletadlového kulometu byl elektrický. Kromě kulometů v masce kanónu byly všechny kulomety ovládány nabíječi. Vezená zásoba střeliva byla 1000 nábojů ráže 14,5 mm a 6000 nábojů ráže 7,62 mm.
U tanku IS-7 Model 1946 byl poprvé u Sovětského tanku použit stabilizovaný zaměřovač. Tank IS-7 Model 1948 byl snad jako první sovětský tank vybaven systémem řízení palby. Ten umožňoval při zaměření cíle automatické navedení kanónu na cíl a následný výstřel. Systém (zbraň - zaměřovač) byl stabilizovaný alespoň v jedné ose (vertikální).
Tank byl vybaven radiostanicemi 10-RK-26.

Tank IS-7 Model 1946.

Ochrana:

Tank IS-7 je vybaven ocelovým homogenním pancéřováním. Na korbě je použit pravděpodobně svařovaný válcovaný pancíř. Věž je litá. Přední pancíř na korbě má tloušťku asi 150 mm a je skloněn pod úhlem 40 až 60° ve vertikální podélné rovině. Navíc je ještě skloněn asi o 15 až 20° ve vertikální příčné a o 15 až 50° v horizontální rovině. Při čelním zásahu byla tedy tloušťka pancíře asi 320 mm. Boční pancéřování má tloušťku 100 až 150 mm. Zadní pancíř má tloušťku mezi 60 a 100 mm při sklonu kolem 55° u horní desky a 30° spodní desky. Ekvivalentní tloušťka pak může dosahovat až přes 150 mm. Dno korby je pancéřováno 20 mm oceli a strop asi 30 mm oceli. Čelo věže dosahuje maximální tloušťky 210 mm při sklonu 45° ve vertikální rovině a asi 30° v horizontální rovině. Ekvivalentní tloušťka pancíře dosahuje 340 - 350 mm. Boky jsou chráněny pancéřováním o proměnné síle průměrně tlusté odhadem 150 mm skloněným na úhel 40°. Ekvivalentní tloušťka se blíží 200 mm. Na zádi je proměnné pancéřování s minimální tloušťkou 94 mm při proměnném sklonu mezi 15 až 65°. Ekvivalentní tloušťka bude kolem 150 mm. Strop je chráněn pancířem o síle asi 30 mm. Modely 1946 a 1948 se liší odlišným tvarováním věže. Síla pancéřování je zhruba stejná, ale Model 1948 má lépe tvarovanou věž s minimem záchytných bodů pro protipancéřové střely. Dosaženo toho bylo zejména úplným přitisknutím věže ke korbě. Věže a korby tanku IS-7 Model 1946 vyrobené v Ižorském závodě byly podrobeny v Kubince balistickým zkouškám odolnosti proti munici kanónů ráží 88, 122 a 128 mm. Výsledky těchto testů byly poté použity pro řešení pancéřové ochrany tanků IS-7 Model 1948. Jeden tank IS-7 Model 1948 byl poté podroben podobným zkouškám. Místo osádky byl prý do tanku umístněn pes. Odolal při nich (tank) munici ráže 128 a 130 mm a pes přežil bez újmy na zdraví. Kromě velmi silné pancéřové ochrany byl tank IS-7 Model 1948 snad jako první Sovětský tank vybavený automatickým protipožárním zařízením v motorovém prostoru. Konstruktérem byl M. G. Šjeljemin. Tepelné senzory iniciovaly hasící systém při dosažení teploty 100 až 110°C.

Pohyblivost:

Jak už bylo uvedeno původně se počítalo, že tank IS-7 Model 1946 bude vybaven dvojicí motorů V-16 o celkovém výkonu 895 kW ve spojení s elektromechanickou převodovkou odvozenou od Objektu 253 (IS-6). Motor V-16 ovšem nebyl k dispozici, což vedlo k použití leteckého motoru AČ-300. Motor byl pod upraven pro použití v tanku a byl označen TD-30. Výkon motoru byl nejspíše 772 kW. Byl vybaven novým chladícím zařízením. U prvního prototypu byla použita šestistupňová mechanická planetová převodovka. Druhý byl vybaven osmistupňovou mechanickou planetovou převodovkou. Varianta IS-7 Model 1948 byla vybavena novým lodním dieselovým motorem M-50T o výkonu 772 kW při 1850 ot/min. Převodovka byla shodná s druhým prototypem první série (1946). Pojezdové ústrojí, podobné tankům T-54/55, mělo sedm pojezdových kol bez gumových obručí a nebylo vybaveno vratnými kladkami. Vzadu byly umístněny hnací rozety a vepředu vodící kola. Obojí na dnešní poměry nízko nad zemí. Odpružení bylo řešeno torzními tyčemi. Část kol byla opatřena hydraulickými tlumiči. Pásy o šířce 710 mm byly kovové s kovopryžovými spoji. Palivo bylo umístněno v celkem 14-ti nádržích. Ty byly řešeny jako měkké pryžové a byly schovány pod pancířem. Z nich 6 bylo umístněny pod motorem. Uvádí se, že zásoba paliva měla být 800 l a tank měl mít dojezd 190 km. Nicméně u Modelu 1948 se také uvádí zásoba paliva až 1300 l. Zároveň je uváděn dojezd 300 km, takže hodnoty 800 l a 190 km možná platí jen pro verzi z roku 1946. Řízení tanku bylo usnadněno kapalinovým posilovačem. Výsledky testů provedených s tanky první i druhé série ukázaly, že tank i přes značnou hmotnost (68 tun), je překvapivě pohyblivý. Během testů z prvním prototypem tanku IS-7 Model 1946 bylo najeto 1000 km do konce roku 1946. Bylo dosaženo maximální rychlosti skoro 60 km/h (59,6) a průměrné rychlosti po rozbitém povrchu 32 km/h. Druhý prototyp najel do konce roku 1946 45 km. Testy měly pokračovat i v roce následujícím. Při testech Modelu 1948 bylo dosaženo podobných výsledků (např. rychlosti skoro 60 km/h).

Odvozené typy:
Objekt 254: Studie tanku IS-7.
Objekt 255: Studie tanku IS-7.
Objekt 256: Studie tanku IS-7.
Objekt 257: Studie tanku IS-7.
Objekt 258: Studie tanku IS-7.
Objekt 259: Studie tanku IS-7. Podrobnosti v hlavním textu.
IS-7 Model 1946 (Objekt 260): Prototypy tanku IS-7.
IS-7 Model 1948 (Objekt 260): Prototypy tanku IS-7.

Tank IS-7 Model 1948.


Nákres tanku IS-7 Model 1948
IS-7 - Data (Model 1948): 
Typ: těžký tank
Posádka: 5
Rozměry:
    Délka korby (mm) 7 380
    Délka s kanónem dopředu (mm) 11 170
    Maximální šířka (mm) 3 440
    Výška (mm) 2 600
    Světlost (mm) 410
Hmotnost:
     prázdná (kg) ~65 000
     bojová (kg) 68 000
Výzbroj:
    Kanón - Typ/Ráže/Délka S-70 dr/130/54
               - Počet nábojů  30
               - Stabilizace vertikálně
               - Odměr (°) 360
               - Náměr (°) ?
    Kulomety - Typ/Ráže 2x KPVT, 6x RP-46/14,5 mm, 7,62 mm
                    - Počet nábojů 14,5 mm 1000
                    - Počet nábojů 7,62 mm 6000
    Zadýmovací granátomety  ne
Pojezdové ústrojí:
    Zavěšení podvozku torzními tyčemi
Pásy - Výrobce/Šířka (mm) ?/710
        - Délka styčné plocha pás-země (mm) ~5 300
Pohon a výkony:
    Motor - Typ M-50T
               - Výkon (kW)/při otáčkách (ot/min) 772 (783)/1850
    Převodovka - Typ mechanická
                        - Počet stupňů - Vpřed/Vzad 8/2
    Palivo/Zásoba paliva (l) Nafta/800
    Měrný hmotný výkon (kW/t) 11,35
    Měrný tlak na povrch (kg/cm.2) 0,9
    Rychlost - maximální (km/h) 60
    Dojezd - na komunikaci (km) 190
    Maximální stoupání (%) 58
    Maximální náklon (%) 30 ?
    Překročitelnost - šířka zákopu (m) ?
    Výstupnost - výška kolmé stěny (m) ?
    Brodivost - bez přípravy (m) 1,5
Ochrana:
    Protipožární zařízení automatické v motor. prostoru
    Filtroventilační zařízení ne
 Pancéřování:
    Korba - Čelo typ/max. tloušťka (mm)/úhel (°) ocel/210/60
               - Boky typ/max. tloušťka (mm)/úhel (°) ocel/100 - 150/0
               - Záď typ/max. tloušťka (mm)/úhel (°) ocel/60 - 100/55
               - Dno typ/max. tloušťka (mm) ocel/20
               - Strop typ/max. tloušťka (mm) ocel/30 ?
    Věž - Čelo typ/max. tloušťka (mm)/úhel (°) ocel/210/45
           - Boky typ/max. tloušťka (mm)/úhel (°) ocel/~150/40
           - Záď typ/max. tloušťka (mm)/úhel (°) ocel/~100/15 - 65
           - Strop typ/max. tloušťka (mm) ocel/30 ?
Systém řízení palby:
    Balistický počítač ?
    Zaměřovače optické
    Dálkoměr stadiametrický ?
Zařízení řidiče optický periskop
Elektrický systém:  ?
Ostatní informace: 
    Výrobce Kirovský závod (závod No 100), Leningrad (dnes St. Petěrburg), SSSR
    Zahájení vývoje 1947 (1944)
    Prototyp 1948 (1946)
    Výroba sériově nevyráběn
    Rok zavedení do výzbroje nezaveden
    Rok vyřazení z výzbroje nezaveden
    Ve výzbroji armád nezaveden
    Cena (US dolary) ?

© Daniel Machacek 2002 - 2003