Leopard 1

Historie a obecná charakteristika:

Plány vývoje prvního poválečného německého tanku se datují do poloviny 50. let. V listopadu 1956 byly formulovány požadavky na nový tank jenž měl v Bundeswehru (německá pozemní armáda) nahradit americké tanky M47 a měl být schopen úspěšného boje se sovětskými tanky T-54. V roce 1957 byly vydány přesnější instrukce ohledně charakteristik nového tanku. Hmotnost měla být kolem 30-ti tun, hlavní zbraň schopná probíjet 150 mm skloněného pancíře, zásoba munice srovnatelná s americkými tanky, odolnost proti průbojné munici ráže 20 mm, torzní nebo hydropneumatické odpružení. Vysokou pohyblivost měl zajišťovat vzduchem chlazený vícepalivový motor, který měl mít dostatečný výkon pro výsledný poměr výkon motoru/hmotnost tanku kolem 30 koňských sil na tunu. Šířka tanku neměla převyšovat 3 150 mm. V červnu 1957 byl zahájen vývojový program s účastí Francie, jehož produkt se v Německu nazýval "Standard-Panzer". Byly ustanoveny tři vývojové týmy (dva z Německa, jeden z Francie) jenž měly vyrobit celkem 6 prototypů (4 německé, 2 francouzské). Německou stranu zastupoval "tým A" (Firmengruppe A) ve složení Porsche, MaK, Luther & Jung. Projekt vedla společnost Porsche KG. Druhý německý "tým B" (Firmengruppe B) tvořil Ruhrstahl, Rheinstahl-HANOMAG a Henschel. Projekt vedla společnost Ruhrstahl. Věž měly na starost společnosti Wegmann a Rheinmetall. Ve Francii byl prototyp vyvíjen společností Atelier de Construction d'Issy-les-Moulineaux. Někdy se uvádí, že existovala ještě třetí německá skupina "tým C" tvořený společností Borgward. Ta přišla s návrhem svého "Typu RRV", který byl na svou dobu velice progresivní. Počítalo se např. s hydropneumatickým odpružením, plně stabilizovanou výzbrojí, nabíjecím automatem a tříčlennou posádkou. Přítomnost těchto progresivních prvků pravděpodobně vedl hned z počátku k obtížím, které vedly ke zrušení návrhu tohoto týmu, aniž by byl vyroben prototyp. V roce 1958 se k programu připojila Itálie. Práce na prototypech začala v roce 1958. Dřevěné makety byly vyrobeny o rok později a první dva prototypy byly k dispozici v lednu 1961. Oba dva vyrobil "tým A". Tyto prototypy, často označované jako "A I", byly vybaveny motorem Mercedes-Benz MB 837. Hmotnost byla 35 tun. Tanky sice byly vybaveny kanónem ráže 90 mm, ale už v roce 1961 došlo za účelem zkoušek k záměně za britský kanón L7 ráže 105 mm. Prototypy "týmu B" byly připraveny až po září roku 1961. Byly označovány jako "B I" a oproti prototypům "A I" se lišily zejména novým dvoudobým vícepalivovým motorem HANOMAG, hydrostatickým řízením a pojezdovým ústrojím se šesti pojezdovými koly a hydropneumatickým odpružením. Výzbroj tvořil kanón L7 (někdy je uváděn kanón stejné ráže, ale od společnosti Rheinmetall). Hmotnost měla být pouze 26,2 tuny. Srovnávací zkoušky byly ukončeny v dubnu 1962. Vítězně z nich vyšel typ "A I". Výsledkem byla objednávka na 27 vylepšených prototypů nazývaných "A II". "Tým B" sice dostal objednávku na šest prototypů "B II", ale z finančních důvodů tyto prototypy nebyly nikdy postaveny. Práce na prvním prototypu začaly již v září 1960, ještě před oficiální objednávkou. Do konstrukce nového vozidla se promítly výsledky zkoušek prototypů "A I". Tank měl upravenou korbu (např. o 70 mm širší), podvozek a vnitřek. Byl vybaven novým vícepalivovým motorem Mercedes-Benz MB 838 o výkonu 619 kW. Došlo k zesílení pancéřové ochrany (nyní o síle až 70 mm). Prototypy "A II" byly vybaveny vylepšenými věžemi od společností Wegmann a Rheinmetall. Bylo jich vyrobeno 32 kusů a oproti modelu "A I" se odlišovaly mírně pozměněným tvarem, posunutým těžištěm a upraveným systémem ejekce spalin z kanónu. Výzbroj tvořil upravený kanón L7, označovaný jako L7A3. Ve vedlejší výzbroji se navíc objevil zástřelný kulomet ráže 12,7 mm, který nahradil koincidenční dálkoměr. Hmotnost tanku vzrostla na 36,2 tuny. Na podzim 1962 byl "A II" testován 93. cvičným praporem (Panzer-Lehrbataillon 93 - PzBtl. L93) patřícím pod vojenskou školu v Munsteru (Kampftruppenschule 2). Jedním z výsledků testů bylo vyřazení zastřelovacího kulometu, jenž se ukázal být horším než koincidenční dálkoměr zabudovaný v prototypech "A I". Ten se objevil už v předsériových 50-ti kusech označovaných jako O-série. Byly postaveny společnostmi MaK (16 ks), Luther & Jung (17 ks) a Jung-Jungenthal (17 ks). První kusy byly dány k dispozici za účelem testování v červnu 1963. Zkoušek ve Wehrtechnische Dienststelle (WTD) 91 v Meppenu se zúčastnilo celkem 13 tanků. Sedm bylo určeno pro střelecké a šest pro jízdní zkoušky. V srpnu až září 1963 se uskutečnily pod italským dohledem porovnávací zkoušky mezi tanky O-série a francouzskými prototypy tanku AMX-30. Testy, které proběhly ve Francii v Mailly de Camp, Bourges a Satory a později v Německu v Meppenu, prokázaly, že německé tanky jsou lepší. Problémy s rozpočtem pak vedly Francii k rozhodnutí nekupovat žádné tanky do roku 1965, což vedlo k zrušení projektu společného tanku. 1. října 1963 byl německý tank oficiálně pojmenován jako Leopard. Později byl přejmenován na tank Leopard 1, aby došlo k odlišení od novějšího tanku Leopard 2. Tyto první tanky Leopard O-série měly, kromě již zmíněného koincidenčního dálkoměru, novou věž Série-III. Tvarem se odlišovala od věže prototypu A II jen málo. Výfuky nyní měly pouze horizontální žaluzie ve čtyřech řadách vedle sebe (dříve jen vertikální ve dvou řadách nad sebou). Bojová hmotnost tanku dosáhla 39,6 tun. Tank byl také experimentálně vybaven šnorkelem pro hluboké brodění. Mezi červencem 1964 a říjnem 1965 byl tank intenzívně zkoušen u praporu PzBtl. L93 v Munsteru. Mimo jiné byl v počátku těchto zkoušek testován zmiňovaný šnorkel. Testovaný tank přejel Rýn nedaleko Cologne a dosáhl přitom hloubky 4,2 metru. Výsledkem zkoušek bylo 170 úprav. Takto upravený tank Leopard byl schválen k sériové výrobě. Nicméně objednávka na tanky Leopard byla podána německým parlamentem (Bundestagem) již 22. října 1963. Celkem mělo být dodáno 1500 tanků. Financování bylo zajištěno od roku 1964 a první tanky Leopard opustily nově postavenou montážní linku hlavního kontraktora Krauss Maffei AG 9. září 1965. Jednalo se o tank první výrobní řady, která čítala celkem 500 tanků postavených mezi zářím 1965 a červencem 1966 (výrobní označení Fahrgestell Nr. 5001 - 5999). Tyto tanky postupně nahradily ve výzbroji I. skupiny vojsk americké tanky M47. Od července 1966 do července 1967 bylo vyrobeno 600 tanků druhé řady (výrobní označení Fahrgestell Nr. 6001 - 6999). Od 1. řady se liší v drobnostech. Např. na korbě jsou namontovány deflektory k ochraně věnce věže a skříň na připojení se k palubnímu intercomu má kulatý průřez (dříve zhruba čtvercový). Tyto tanky přišly k divizím I. a III. skupiny vojsk. Třetí řada byla vyrobena mezi červencem 1967 a srpnem 1968 (výrobní označení Fahrgestell Nr. 7001 - 7999) a čítala asi 500 tanků. Tyto tanky dostaly navíc skoby nad zadními světly a na bocích korby nad prvním pojezdovým kolem. Kromě výroby v Krauss Maffei AG mělo být menší množství tanků Leopard 1 postaveno i v Krupp MaK v Kielu. Opět přišly k divizím I. a III. skupiny vojsk. Poslední, čtvrtá, řada tanku Leopard 1 byla vyráběna mezi srpnem 1968 a únorem 1970 (výrobní označení Fahrgestell Nr. 8001 - 8999). Tyto tanky byly vyráběny i pro export (výrobní označení Fahrgestell Nr. 12001 - 12999 a 13001 - 13999). 4. řada měla horizontální žaluzie přes celou délku výfuků a opět měla skoby.
Konstrukce tanku je klasická. Vepředu je řidičský úsek, uprostřed věžový úsek a v zadní části je umístněna pohonná jednotka. Střelec s velitelem jsou situováni do pravé části věže, přičemž střelec sedí před velitelem a je o něco níže. Nabíječ má stanoviště v levé části věže. Mezi nimi je umístněn nový kanón L7A3. Řidič má stanoviště na pravé straně korby. Je vybaven jednodílným poklopem, který se vysunuje nahoru a poté se otočí doleva. K dispozici má tři optické periskopy. Pro jízdu v noci může být prostřední periskop nahrazen aktivním infračerveným periskopem. Velitel a nabíječ jsou vybaveni jednodílnými poklopy. Velitel má k dispozici na věžičce 8 periskopů. Jeden z nich může být nahrazen aktivním infračerveným periskopem. Nabíječ je vybaven jednodílným poklopem, otvírajícím se dozadu. Výhled zajišťují dva periskopy. Předek korby je vybaven dvěma světlomety. Ty byly u prototypů A II vybaveny ochranným krytem.

Prototypy "A II" během testů.

Výzbroj, SŘP a přístrojové vybavení:

Tank je vybaven drážkovaným kanónem L7A3 ráže 105 mm. L7A3 je upravenou verzí britského kanónu L7 přizpůsobeného pro instalaci v tanku Leopard. Kanón je vybaven ejektorem. Není vybaven termoizolačním pláštěm ani stabilizací. Pro kanón je vezeno 60 nábojů. 42 je umístněno ve speciálním zásobníku nalevo od řidiče. Tři jsou umístněny před zásobníkem, ale mimo prostor věže. 15 nábojů je pak umístněno po stranách věže. Všechny náboje jsou umístěny pod věncem věže. Tank může střílet standartní munici NATO ráže 105 mm. Běžně vezený průměr je 31 ks APDS, 26 ks HESH a tři náboje kouřové. Vedlejší výzbroj zahrnuje spřažený kulomet MG 1 ráže 7,62 mm umístněný nalevo od kanónu. Stejný kulomet má k dispozici nabíječ pro účely protiletadlové obrany (namontován napravo od jeho poklopu). Tyto kulomety byly později nahrazeny typem MG 3 stejné ráže.
Střelec je vybaven kombinovaným zaměřovačem/dálkoměrem TEM-1A propojeným s kanónem. Vnější optické hlavy jsou namontovány vepředu na věži po pravé i levé straně. Jsou pancéřovány a vybaveny klapkami. TEM-1A funguje jako koincidenční i stereoskopický dálkoměr. Zvětšení jsou 8x a 16x. Střelec má dále k dispozici spřažený teleskopický zaměřovač TZF-1A s osminásobným zvětšením. Je umístněn napravo od kanónu. Velitel je vybaven periskopickým zaměřovačem TRP-1A se zvětšením 6x až 20x. Pro vedení nočního boje je tank vybaven kombinovaným vyhledávacím světlometem XSW-30U o dosahu 1500 m (bílé světlo) a 1200 m (infra). Vyhledávací světlomet je normálně uložen vzadu na věži v krabici. Když je potřeba tak se montuje na levou horní stranu příruby. Dvě radiostanice SEM 25 a jedna SEM 35 jsou umístněny ve věži za velitelem a po jeho pravé ruce. Dvě antény jsou po stranách vzadu na věži. Kromě toho je možné hovořit s posádkou připojením se na intercom v zadní části korby. Zde je skříň s hlavovými soupravami.

Ochrana:

Tank Leopard 1 je vybaven homogenním ocelovým pancéřováním. Korba je svařovaná. Věže je litá. Tloušťka pancéřování dosahuje 70 mm na čelním vrchního plátu korby při sklonu 60°, 25 mm u vrchního čelního plátu při sklonu 83° a 70 mm u čelního spodního plátu při sklonu 55°. Ekvivalentní tloušťka při zásahu zepředu dosahuje 122 mm na spodku, 140 mm na středu a 205 mm na vršku čela korby. Boky korby jsou chráněny pancířem o síle 35 mm nad pojezdovým ústrojím, který je navíc skloněn o asi 45° a kolmým 25 mm pancířem v oblasti pojezdového ústrojí. Ekvivalentní tloušťka bočního pancíře je 50 mm nad a 25 mm v oblasti pojezdového ústrojí. Zadek korby tvoří 25 mm pancéřová deska skloněná o 12°. Vrchní pancíř je silný jen 10 mm. Dno má 15 mm. Litá věž má kromě stropu všude sílu 52 - 60 mm při proměnném sklonu. Příruba má také 60 mm. Sklon běžně dosahuje 45° a ekvivalentní síla pancéře tak skoro celokruhově dosahuje 85 mm. Filtroventilační systém je kolektivního typu s přetlakováním prostoru osádky. Hasící systém, pracující jako automatický nebo manuální, je ovládán řidičem. 4 lahve s hasivem (Halon) o hmotnosti 5,5 kg jsou umístněny za řidičovým sedadlem na pravé straně. Pro rychlé zadýmování terénu jsou k dispozici na každé straně věže 4 zadýmovací granátomety. Střelba iniciovaná elektricky je vedená jednotlivě nebo v salvách. Osm náhradních granátů je vezeno uvnitř tanku.

Pohyblivost:

V tanku je použit vícepalivový vodou chlazený motor Mercedes-Benz. První prototypy byly vybaveny motorem Mercedes-Benz MB 837 o výkonu 492 kW, u předsériových a sériových strojů je použit motor MB 838 CaM-500 dávající výkon 610 kW. Palivem je normálně nafta (označení NATO F-54). Dvě vnitřní nádrže, umístněné po stranách pohonné jednotky mají kapacitu 1010 l. Nasávání je řešeno přes horní stranu korby a výfuky jsou umístněny vzadu po bocích korby. Celá pohonná jednotka může být v bojových podmínkách vyměněna během necelých 20-ti minut. Chladící systém umožňuje funkci v rozmezí teplot -40 až +40°C. Motor se startuje pomocí 9 kW generátoru a osmi 12 V baterií. Motor je spojen s elektrohydraulickou automatickou šestistupňovou převodovkou ZF4 HP250 (4 stupně vpřed a 2 vzad). Maximální rychlost dosahuje 65 km/h v mírové službě u Bundeswehru je omezena na 50 km/h. Na zpátečku může jet tank rychlostí až 25 km/h. Tank se může otočit na místě. Podvozek je na každé straně vybaven sedmi pojezdovými koly s gumovými obručemi. Gumové obruče mají i čtyři vratné kladky (na jedné straně) z nichž dvě jsou vnitřní a dvě vnější. Vodící kolo je umístněno vepředu a hnací rozeta vzadu. Odpružení je pomocí torzních tyčí. První, druhé, třetí, šesté a sedmé pojezdové kolo má přídavné hydraulické tlumiče. Pásy Diehl D139E2 jsou vybaveny vtavenými gumovými patkami a kovopryžovými spoji. Tank má brodivost 1,2 metru a s asi 10-ti minutovou přípravou pak 2,25 metru. Příprava spočívá v připojení dvou krátkých šnorkelů na kupoly velitele a nabíječe. Ty jsou normálně umístněny uvnitř tanku nalevo od řidiče před zásobníkem munice. V případě proniknutí vody do tanku jsou k dispozici dvě pumpy které ze dna odčerpávají vodu.

Leopard 1 s nainstalovaným kombinovaným světlometem XSW-30-U.

Odvozené typy:

Prototypy A I (A 1): Viz. text.
Prototypy A II (A 2, Porschetyp 773): Viz. text.
Prototypy B I (A 1): Viz. text.
Prototypy B II (A 2): Viz. text.
O-série: Viz. text.
Leopard 1 1. řada: První sériově vyráběné tanky Leopard. Viz text.
Leopard 1 2. řada: Viz. text.
Leopard 1 3. řada: Viz. text.
Leopard 1 4. řada: Viz. text.
Leopard 1A1: Verze se zlepšenou palebnou silou, SŘP a mobilitou. Popsána samostatně.
Leopard 1A1A1: Tank Leopard 1A1 vybavený přídavným pancířem.
Leopard 1A1A2: Tank Leopard 1A1 vybavený systémem LLLTV PZB-200.
Leopard 1A1A3: Tank Leopard 1A1A1 vybavený digitálními radiostanicemi SEM 80/90.
Leopard 1A1A4: Tank Leopard 1A1A2 vybavený digitálními radiostanicemi SEM 80/90.
Leopard 1A2: Verze s novou litou věží. Popsána samostatně.
Leopard 1A2A1: Tank Leopard 1A2 vybavený systémem LLLTV PZB-200.
Leopard 1A2A2: Tank Leopard 1A2 vybavený digitálními radiostanicemi SEM 80/90.
Leopard 1A2A3: Tank Leopard 1A2A1 vybavený digitálními radiostanicemi SEM 80/90.
Leopard 1A3: Verze s novou svařovanou věží. Popsána samostatně.
Leopard 1A3A1: Tank Leopard 1A3 vybavený systémem LLLTV PZB-200.
Leopard 1A3A2: Tank Leopard 1A3 vybavený digitálními radiostanicemi SEM 80/90.
Leopard 1A3A3: Tank Leopard 1A3A1 vybavený digitálními radiostanicemi SEM 80/90.
Leopard 1A4: Verze vybavená integrovaným SŘP. Popsána samostatně.
Leopard 1A5: Komplexní modernizace tanku Leopard 1 zaměřená na zvýšení palebné síly a ochrany. Popsána samostatně.
Leopard 1A5A1: Tank Leopard 1A5 vybavený digitálními radiostanicemi SEM 80/90.
Leopard 1A6: Experimentální tank Leopard 1 vybavený 120 mm kanónem Rh 120/44 a přídavným pancířem. Popsán samostatně.
Leopard 1 BE Var.1 (3. řada): Belgická verze tanku Leopard 1. Jedná se o první Belgii dodávané tanky ve standardu Leopardu 3. řady. Liší se použitím kulometu FN MAG ráže 7,62 mm.
Leopard 1 BE Var.2 (4. řada): Belgická verze tanku Leopard 1. Jedná se o pozdější Belgii dodávané tanky ve standardu Leopardu 4. řady. Liší se použitím kulometu FN MAG ráže 7,62 mm.
Leopard 1 BE Var.3: Jedná se o od roku 1975 upravované tanky Leopard 1 BE Var.2 (4. řada). Liší se použitím přídavných boxů na vybavení na bocích korby, stabilizačním systémem kanónu Cadillac-Gage a tepelnou ochranou hlavně.
Leopard 1 BE Var.4: Jedná se o upravené tanky Leopard 1 BE Var.1 (3. řada). Kromě stejných úprav jako má verze Leopard 1 BE Var.3 obdržely tyto tanky ještě SŘP SABCA. Ten je vybaven optickým zaměřovačem s vestavěným laserovým dálkoměrem, analogovým počítačem a meteosenzorem.
Leopard 1 BE Var.5: Jedná se o tanky Leopard 1 BE Var.3 (4. řada) dovybavené SŘP SABCA (od poč. roku 1980).
Leopard 1 BE Var.6 (někdy Leopard 1A5 BE): Jedná se o modernizované tanky Leopard 1 BE vybavené přídavným pancířem Blohm und Voss a novým SŘP obsahujícím denní/noční termovizní zaměřovač s vestavěným laserovým dálkoměrem (SABCA + OIP Optics) a digitální počítač. Prototyp zhotoven v roce 1988. Modernizace měla začít v roce 1997 tempem 4 tanky za měsíc (celkem 132 tanků).
Leopard 1 DK: Dánské tanky Leopard 1A3 (podrobněji na stránce o Leopardu 1A3.
Leopard 1A5 DK: Modernizovaný tank Leopard 1 DK na standard Leopard 1A5.
Leopard 1 GR: Řecké tanky Leopard 1A3 (podrobněji na stránce o Leopardu 1A3.
Leopard 1 NL: Nizozemské tanky Leopard 1 (4. řada). Vybaveny americkými radiostanicemi a anténami, nizozemskými zadýmovacími granátomety (2x6 ks) a boxy na vybavení po stranách korby. Používají kulomety FN MAG místo MG 3.
Leopard 1 NL Var.2: Tanky Leopard 1 NL dovybavené stabilizačním systémem kanónu společnosti Honeywell a upravenou optikou, uzpůsobenou pro střelbu britským střelivem APDS (L52).
Leopard 1 V (Verbeterd): Modernizovaný tank Leopard 1 NL vybavený přídavným pancéřováním Blohm und Voss, ochrannými kryty pásů a SŘP EMES 12 A3 AFSL-2 (výrobce Honeywell a Zeiss).
Leopard 1 TR: Turecké tanky Leopard 1A3 (podrobněji na stránce o Leopardu 1A3.
Leopard T1: Mezi lety 1990 - 1991 Turecku dodané tanky Leopard 1 vybavené SŘP EMES 12 A3.
Leopard AS 1: Australské tanky Leopard 1A3 (podrobněji na stránce o Leopardu 1A3.
Leopard C1: Kanadská verze tanku Leopard 1A3. Popsána samostatně.
Leopard C1 "IP": Leopard C1 s přídavným pancířem. Tato verze byla pouze zkušební.
Leopard C2 1. varianta: Modernizovaný tank Leopard C1 se zvýšenou palebnou silou a ochranou. Popsán samostatně.
Leopard C2 2. varianta: Modernizovaný tank Leopard C1 upravený na standard tanku Leopard 1A5. Popsán samostatně.
Bergepanzer 2 (též Standard): Vyproštovací tank na podvozku Leopardu 1 (dodáno 444 ks od září 1966).
Pionierpanzer 1 (Bergepanzer 2A1, PiPz 1): Ženijní tank na podvozku Leopardu 1 (dodáno 36 ks od roku 1968).
Bergepanzer 2A2: Modernizovaný vyprošťovací tank Bergenpanzer 2 (dodáno 100 ks v roce 1978).
Pionierpanzer 2 Dachs (Badger, PiPz 2): Ženijní tank na podvozku Leopardu 1 (dodáno 140 ks od dubna 1989).
GPM (Gepanzerte Pioniermaschine): Ženijní tank na podvozku Leopardu 1 ? Nezaveden do výzbroje.
Brückenlegepanzer 1 Biber (Beaver): Mostní tank na podvozku Leopardu 1 (dodáno 105 ks od roku 1975).
5PZF-A: Protiletadlový samohybný kanón ráže 35 mm (2x) na podvozku tanku Leopard 1. Prototyp Gepardu dodaný v roce 1968.
5PZF-B: Protiletadlový samohybný kanón ráže 35 mm (2x) na podvozku tanku Leopard 1. Zkušební Gepardy dodané ve 4 kusech v roce 1971.
5PZF-B1: Protiletadlový samohybný kanón ráže 35 mm (2x) na podvozku tanku Leopard 1. Předsériové Gepardy dodané ve 12 kusech v roce 1973.
Flugabwehrpanzer/Flakpanzer 1 Gepard (5PZF-B2): Protiletadlový samohybný kanón ráže 35 mm (2x) na podvozku tanku Leopard 1 (dodáno 195 ks od roku 1976).
Flugabwehrpanzer/Flakpanzer 1 Gepard A1 (5PZF-B2L): Protiletadlový samohybný kanón ráže 35 mm (2x) na podvozku tanku Leopard 1 (dodáno 225 ks). Od standartní verze se liší přidaným laserovým dálkoměrem.
5PZF-C: Protiletadlový samohybný kanón ráže 35 mm (2x) na podvozku tanku Leopard 1. Prototyp nizozemské verze Gepardu (PRTL) (1969).
5PZF-CA: Protiletadlový samohybný kanón ráže 35 mm (2x) na podvozku tanku Leopard 1. Předsériové PRTL dodané v 5 kusech v roce 1971. Liší se předělanou zádí věže.
5PZF-CA1 PRTL (Pantser Rups Tegen Luchtdoelen): Protiletadlový samohybný kanón ráže 35 mm (2x) na podvozku tanku Leopard 1 (dodáno 95 ks od roku 1977).
Kromě těchto verzí existovaly ještě existovaly zkušební tanky vybavené například 120 mm kanónem nebo hydropneumatickým odpružením apod. Také je k dispozici tank pro výcvik řidičů dodaný v letech 1978 - 1979 společností Krauss-Maffei (60 ks).

Prototyp B I postavený pod vedením společnosti Ruhrstahl.


Leopard 1 - Data: 
Typ: hlavní bojový tank
Posádka: 4
Rozměry:
    Délka korby (mm) 7 090
    Délka s kanónem dopředu (mm) 9 543
    Maximální šířka (mm) 3 250
    Výška po periskop velitele (mm) 2 613
    Výška po věž (mm) 2 400 (2 380)
    Světlost (mm) 440
Hmotnost:
     prázdná (kg) 38 000
     bojová (kg) 40 000
Výzbroj:
    Kanón - Typ/Ráže/Délka L7A3 dr/105/51
               - Počet nábojů 60
               - Stabilizace ne
               - Odměr (°) 360
               - Náměr (°) -9 až 20
    Spřažený kulomet - Typ/Ráže MG 1/7,62
    Protiletadlový kulomet - Typ/Ráže MG 1/7,62
                    - Počet nábojů do kulometů 5500
    Zadýmovací granátomety  2x4
Pojezdové ústrojí:
    Zavěšení podvozku torzními tyčemi
Pásy - Výrobce/Šířka (mm) Diehl/550
            - Délka styčné plocha pás-země (mm) 4 236
Pohon a výkony:
    Motor - Typ MTU MB 838 CaM-500
               - Výkon (kW)/při otáčkách (ot/min) 619 (610)/2200
    Převodovka - Typ automatická ZF4 HP250
                        - Počet stupňů - Vpřed/Vzad 4/2
    Palivo/Zásoba paliva (l) nafta, benzín atd./1010
    Měrný hmotný výkon (kW/t) 15,5
    Měrný tlak na povrch (kg/cm.2) 0,86
    Rychlost - maximální (km/h) 65
                  - maximální vzad (km/h) 25
    Rychlost - průměrná v terénu (km/h) 35 - 40
    Dojezd - na komunikaci (km) 530
    Dojezd - v terénu (km) 400 - 450
    Maximální stoupání (%) 60
    Maximální náklon (%) 30
    Překročitelnost - šířka zákopu (m) 3,0
    Výstupnost - výška kolmé stěny (m) 1,15
    Brodivost - bez přípravy (m) 1,20
                    - s přípravou (m) 2,25
    Hluboké brodění (m) ne
Ochrana:
    Protipožární zařízení automatické
    Filtroventilační zařízení přetlakové
 Pancéřování:
    Korba - Čelo typ/max. tloušťka (mm)/úhel (°) ocel/70/60
               - Boky typ/max. tloušťka (mm)/úhel (°) ocel/25/0
               - Záď typ/max. tloušťka (mm)/úhel (°) ocel/25/12
               - Dno typ/max. tloušťka (mm) ocel/15
    Věž - Čelo typ/max. tloušťka (mm) ocel/52 - 60
           - Boky typ/max. tloušťka (mm) ocel/60
           - Záď typ/max. tloušťka (mm) ocel/60
           - Strop typ/max. tloušťka (mm) ocel/20 ?
Systém řízení palby:
    Balistický počítač ne
    Zaměřovače velitel - panoramatický denní/noční aktivní, střelec - denní
    Dálkoměr optický
Zařízení řidiče aktivní infračervené
Elektrický systém:  24 V, 8 baterií o 12 V a kapacitě 100 Ah
Ostatní informace: 
    Výrobce Krauss-Maffei AG, Mnichov; Krupp-MaK, Kiel, Německo;
OTO Melara, La Spezia, Itálie
    Zahájení vývoje 1956
    Prototyp 1961
    Výroba 1965 - 1970 (NSR) 1974 - 1978 (Itálie) (sériová)
    Rok zavedení do výzbroje 1965 (NSR), 1968 (Belgie), 1969 (Nizozemí), 1971 (Itálie, Norsko), 1990 (Turecko - Leopard T1) 1994 ? (Řecko - Leopard 1 V)
    Rok vyřazení z výzbroje po roce 2000
    Ve výzbroji armád Belgie (334 ks - 70. léta), Itálie (600 ks - 1978),
Nizozemí (468 ks - 1972), Norsko (78 ks), NSR (~1800 ks - 1970), Řecko (172 ks Leopard 1 V), Turecko (150 ks Leopard T1)
    Cena (US dolary) ?

© Daniel Machacek 2000 - 2003