Burlington 

Přídavné pancéřování experimentálního tanku M1E1 Abrams. Poznatky získané u tohoto modelu vedly ke zlepšení pancíře Burlington u tanků IPM1 a M1A1 Abrams.


Vývoj a historie:
Když byl v sedmdesátých letech zrušen americko-německý projekt MBT-70 američané byli náhle bez perspektivního tanku. Jejich M60-ky byly pomalé a jejich odolnost byla nevyhovující. Válka Jom Kippur to jen potvrdila. V roce 1973 byl zahájen vývoj nového tanku a mezi hlavní priority patřila ochrana osádky proti protitankovým raketám. Protitankové rakety (9M14 Maljutka - AT-3 Sagger) totiž způsobily izraelským tankovým jednotkám značné ztráty na lidských životech právě v roce 1973 ve válce Jom Kippur. Od nového tanku byla dále požadována schopnost odolat sovětské protitankové munici ráže 115 mm. Možnost účinné ochrany proti kumulativním střelám už déle existovala v podobě pancíře s křemennou vrstvou. Jeho odolnost proti podkaliberním střelám však nebyla větší než u klasického homogenního pancéřování a i když křemenný pancíř je docela dobrou ochranou proti účinkům kumulativních hlavic protitankových raket, přece jen by se hmotnost tanku s požadovaným stupněm odolnosti dost vymstila z hlediska hmotnosti konečného produktu. Naštěstí už v této době existoval pancíř, který splňoval všechny požadavky amerického vedení. Nejednalo se ale o americký pancíř, ale o britský. Tento pancíř byl předveden americké delegaci už v roce 1964. V červenci 1973 se americký tým vydal do Chobhamu v Anglii a další ukázky přesvědčily američany, že to je to pravé řešení balistické odolnosti chystaného tanku XM815 (později přejmenovaný na XM1). Američané získali licenci na jeho výrobu a zahájili v Ballistics Research Laboratory zkoušky pancíře a upravili jej pro použití v tanku XM1. Pro tento upravený pancíř Chobham používali kódové označení Burlington. U tanků IPM1 (zaveden roku 1984) a M1A1 Abrams (vývoj od roku 1981, zaveden 1985) byl pak pancíř dále zesílen. Odolnost tohoto pancéřování byla potvrzena i v operaci Pouštní bouře v roce 1991 v Iráku, kde ani americká (použila tanky M1 Abrams a M1A1) ani britská armáda (použity tanky Challenger) neztratila jediný tank palbou způsobenou nepřítelem (několik tanků bylo zničeno vlastní střelbou).

Složení:
Jedná se o pancíř velice podobný britskému typu Chobham, z něhož vychází. Vnitřní vrstvu tvoří ocel, prostřední plasty zalité destičky keramiky. Je možné, že vrstva plastů je ještě zesílena skelnými nebo uhlíkovými vlákny. Vnější vrstvu tvoří s největší pravděpodobností ocel, ale stejně tak ji může tvořit tvrzená hliníková slitina (. U verzí IPM1 a M1A1 byl pancíř zesílen, ale nebylo zjištěno jakým způsobem. Uvádí se, že je až o 240 mm tlustší. Některé zdroje uvádí, že čelní ocelová vrstva tanku M1A1 je tlustá 65 mm a zadní 100 mm. Prostřední vrstvy mají tloušťku kolem 450 mm (444). Zajímavostí je, že u tanků IPM1 a M1A1 je při zvýšení tloušťky o 200 až 240 mm odolnost zvýšena jen o 80 mm RHA, což je přesně hodnota odolnosti 230 mm hliníkového pancíře. Nejtlustší pancéřové desky použité při výrobě tanku M1A1 Abrams jsou asi 105 mm tlusté, což odpovídá udávané tloušťce zadní desky.

Odolnost oproti homogenní oceli střední tvrdosti:
Čelní pancíř věže tanku M1 Abrams má tloušťku mezi 500 až 700 - 750 mm. Tloušťka pancíře je proměnná a na levé straně věže je větší (asi 600 až 700 - 750 mm) než na pravé (zhruba konstantní na asi 500 - 520 mm). Většina autorů uvádí odolnost proti kineticky působící munici u věže 350 (Zaloga) až 400 mm. Soukup uvádí 300 mm, která je zvýšena sklonem pancíře na asi 390 mm. Bohužel se neuvádí jestli se jedná o čísla pro celý předek věže (a FTU je pak proměnné a na každé straně věže je odlišné) nebo se jedná o maximální nebo průměrnou hodnotu. Vezmeme-li v úvahu nejpravděpodobnější údaje, tak faktor tloušťkové účinnosti pancíře je asi 0,5 - 0,6 proti KE munici. Pokud je pancíř na pravé straně stejně odolný jako pancíř na levé, pak musí mít FTU až 0,7. Pro odolnost proti munici s kumulativní hlavicí uvádí Zaloga odolnost asi 700 mm. To odpovídá FTU 1 - 1,1 (1,4 pro pravou stranu ?). U korby se údává odolnost ekvivalentní 680 mm oceli, ale zase není známa tloušťka pancíře. U verzí IPM1 a M1A1 Abrams byl čelní pancíř dále zesílen (čelní pancíř věže je vepředu o asi 200 - 240 mm tlustší). Soukup uvádí zvýšení odolnosti na 380 mm, což při daném sklonu odpovídá asi 490 mm tlusté vrstvě oceli proti KE munici. Odolnost proti CE munici bude asi kolem 800 - 900 mm.

Použití:
Tanky M1, M1E1, IPM1 a M1A1 Abrams.

Zdroje:

Soukup M.: Tanky 2/3 díl, ESo-video, Praha 1995
Zaloga S.: M1 Abrams, Osprey Publishing, 1999
Armor Magazine
DERA
Internet


© Daniel Machacek 2002