Vrstvené pancéřování

Vrstvený pancíř známý též jako vícevrstvý pancíř, je dalším krokem, který pomohl zvýšit ochranu moderních tanků. Tento pancíř byl sice poprvé použit u sériových tanků až v polovině šedesátých let, ale jeho historie je o něco starší. Se zaváděním kumulativních střel ve II. sv. válce se začal intenzivně řešit problém ochrany proti těmto zbraním. Aby bylo vůbec možné najít ochranu proti těmto střelám nového druhu bylo potřeba nejdříve zjistit jejich slabiny. Princip kumulativní zbraně je založen na tzv. Monroe-Neumannově efektu. Základem je kuželová nebo válcová nálož s kuželovou nebo kulovitou kovovou (nejčastěji měď) vložkou (trhavina tuto vložku obklopuje). Výbuch trhaviny, který se šíří směrem od vrcholu kužele (od místa vzdálenějšího od kovové vložky) a vytváří detonační vlnu, která vložku zničí a přemění ji v plyn a taveninu, která je urychlena podél osy vložky a šíří se velmi vysokou rychlostí asi 7 až 8 km/s. Kumulativní hlavice potřebují pro svou činnost aby bylo splněno několik podmínek. Jednou z nejdůležitějších je, že pro dosažení požadovaného průbojného účinku je zapotřebí určité představné vzdálenosti od pancíře, ve které musí hlavice vybuchnout. Pokud je tato vzdálenost překročena dochází k rychlé ztrátě rychlosti a teploty kumulativního paprsku a tím i ztrátě schopnosti probíjet pancíř. Jedním ze způsob jak omezit účinky kumulativní munice je přinutit ji vybuchnout dále než v představné vzdálenosti. Němci zavedli v 2. sv. válce tzv. výbušné štíty, což byly jednoduché představné pancíře zavěšené na bocích tanků (Panzerkampfwagen III Ausf N) nebo drátěné sítě kolem věže. Později se z výbušných štítů vyvinuly ochranné kryty pásů, používané na dnešních tancích. Padesátá léta znamenala další pokrok v oblasti protitankové výzbroje. Začaly být hromadně zaváděny řízené protitankové střely, které nesly kumulativní hlavice pronikající pancířem tlustým 300 až 800 mm. V případě přesného zásahu byl tank s vysokou pravděpodobností zničen a to i při čelním zásahu. Ani těžké tanky typu Conqueror nebo M103 nebyly s to odolat zničující síle těchto zbraní. Použití jednoduchých představných pancířů taky nebylo už tak efektivní jako dříve. Hlavice nových řízených střel byly schopny proniknout slabou představnou ochranou a vybuchnout až při střetu s hlavním pancířem. Navíc byla účinnost nových hlavic tak vysoká, že použití účinného představného pancíře znamenalo jej umístnit daleko od hlavního pancíře a použít dostatečně tlustou představnou překážku. Tím narůstala vnější silueta tanku a rapidně i jeho hmotnost (ve větší vzdálenosti je třeba použít více pancíře, protože se jedná o větší plochu). Snaha o obyčejné zesílení konvenčního pancéřování byla marná kvůli mnoha technickým omezením. 800 mm tlustý pancíř má hmotnost přes 6 tun na 1 metr čtvereční. Při použití skloněného pancéřování je možné dosáhnout sice lepší ochrany, ale přesto dochází ke značnému nárůstu hmotnosti. Tanky Maus (německý supertěžký tank) a Chieftain mají pancíř o tloušťce 350 (Maus) a 380± (Chieftain), který má hmotnost přes 3 tuny na čtvereční metr. Tank Maus vážil neuvěřitelných 188 tun a tank Chieftain "jen" 55 tun. Ochrana tanku Chieftain byla sice považována za dostatečnou, ale proti novým sovětským střelám už odpovídající být nemusela. Kromě toho byl tento tank ze stran velmi zranitelný (ostatně stejně jako všechny tehdejší tanky). V Německu, SSSR, USA a Velké Británii proto urychleně zahájili vývoj nového účinnějšího pancéřování. Už koncem 2. sv. války zkoušeli američané na tancích Sherman pancéřování využívající křemene (jedná se o oxid křemičitý), které se osvědčilo proti kumulativním střelám. Z neznámých důvodů byla tato cesta opomíjena až do 1. pol. 50. let. V rámci amerických a sovětských projektů bylo zkoušeno několik projektů využívajících pancíř se "zpečeným" křemenem. Princip funkce tohoto pancíře je následovný. Křemen je velice tvrdý, relativně křehký a při nárazu se plasticky netvaruje jako ocel. Při zásahu střelou projde kumulativní paprsek vnější ocelovou vrstvou a dostane se do vrstvy z křemene. Rázové vlny způsobí roztříštění křemene a to, že se jeho kousky odrážejí a radiálně nalétavají do kumulativního paprsku, což vede k jeho degradaci. Paprsek tak spotřebovává křemenný materiál tak dlouho dokud není zcela vyrušen. Samozřejmě, že tomu tak v reálu asi není, a že křemen není schopen "zaměstnat" parsek úplně, ale přesto ho oslabí natolik, že nepronikne vnitřní ocelovou vrstvou. Pancíř tohoto typu byl využit v tancích T-95, T-72 a možná i T-64. Vývoj nových typů pancířů probíhal, ale i mimo světové supervelmoci. V šedesátých letech němci potřebovali zvýšit odolnost svých tanků Leopard 1, která byla zcela nedostatečná. Cílem bylo zvýšit ochranu zejména proti ručním protitankovým zbraním (jako jsou ruské zbraně RPG-7). Využili přitom hlavně zkušenosti z bojů. Bylo patrné, že některé části tanků mají odolnost při relativně nižší hmotnosti než jiné části. Platí to zejména o nádržích. Nádrže s tekutinou (hlavně naftou) se ukázaly jako velmi účinná překážka pro kumulativní hlavice. Na Leopardy byly instalovány nové komorové pancíře, které byly v podstatě vylepšené představné pancíře z 2. sv. války. Skládaly se z dvou vrstev oceli a prostřední vrstvy plastu. Kumulativní paprsek pronikl první ocelovou deskou a rozptýlil se v plastové vrstvě. Navíc je tento pancíř účinný i proti některým starším typům podkaliberní munice. Ve stejné době přišli na stejný nápad i britové, kteří ale svůj pancíř ještě dovybavili vrstvami z hliníku a keramiky, čímž zajistili vysokou odolnost tohoto pancíře i proti munici APDS a APFSDS. Tak vznikl asi nejslavnější pancíř všech dob - Chobham. Kumulativní paprsek pronikající skrz pancíř narazí na keramickou vrstvu, která jej výrazně zpomalí a paprsek se rozptýlí v plastové vrstvě. Penetrátor podkaliberní munice zase keramika naruší a roztříští, takže ztratí svou průbojnou schopnost. Rázové vlny ze střel s plastickou hlavou zase neproniknou přes plastovou vrstvu. Podobný pancíř využívající keramiku a plast, ale zavedli sověti už koncem šedesátých let. Evoluce pokročilých vrstvených pancířů pokračuje i dnes. Nedávno byl zaveden například do konstrukce pancířů ochuzený uran. Ochuzený uran je velice hustý a pevný kov, který je 2,5x pevnější než ocel a speciálním legováním se dá dosáhnout až 4 - 5x větší pevnosti než je pevnost oceli. Nevýhodou je jeho vysoká hmotnost, toxicita a v neposlední řadě i jeho radioktivita.
Použití vrstvených pancířů je přes veškeré výhody omezené jejich specifickými vlastnostmi. Např. můžou být použity jen na místech s vysokou prioritou ochrany. Jejich velkou nevýhodou totiž je podmínka, že pancíř musí být dost tlustý aby se z hlediska účinnosti vyplatil. Vnější kovová vrstva musí být sama dost tlustá aby odrazila útok jistých typů průbojné munice (většinou požadována odolnost proti munici ráží 20 až 30 mm). Její tloušťka je pak 40 až 100 mm. Prostřední vrstva musí být schopna účinně brzdit a likvidovat jakýkoliv postup ničivého potenciálu protitankové munice dovnitř tanku alespoň do té míry aby nepronikl vnitřní kovovou vrstvou. Po dnešních vrstvených pancířích je požadováno aby alespoň odolaly starším typům pancéřovek a staré podkaliberní munici ráže 90 a 100 mm. Aby byl vrstvený pancíř efektivní musí být tlustý minimálně 200 až 300 mm. Při této určité minimální tloušťce je ale zase moc těžký nato aby mohl být použit na všech místech tanku. Proto se například na horním, zadním a dolním pancíři korby a věže vrstvené pancíře nepoužívají.
Budoucnost až kam dnes dohlédneme nepočítá ještě hodně dlouho s nahrazením vrstvených pancířů něčím "lepším". Naopak se u nových projektů počítá s jejich dalším zdokonalením. Hmotnost pancéřování tanku by měla klesnout až na 50% dnešní hodnoty při stejné nebo lepší úrovni ochrany. Z konkrétních způsobů jak toho dosáhnout můžeme jmenovat vyloučení (nebo alespoň podstatné snížení množství) oceli z konstrukce tanku. Budoucí vrstvené pancíře se budou skládat z titanové vnitřní a vnější vrstvy s kompozitovým jádrem. Kromě toho je možné použít i pokročilejší slitiny hliníku zesílené uhlíkovými vlákny apod.
Druhy vrstveného pancéřování:

Vysvětlivky:

Vývoj a historie: Něco o vývoji a použití pancéřování. Obecné informace.
Složení: Složení pancéřování. Obvykle uveden počet vrstev a složení vrstvu po vrstvě. Bohužel se většinou jedná o spekulace.
Odolnost oproti homogenní oceli střední tvrdosti:Uveden rozdíl v odolnosti pancíře a oceli (válcovaná homogenní ocel střední tvrdosti). Pokud jsou známy trochu bližší informace, jsou použity i pomocné veličiny FTU a FHU. FTU je faktor tloušťkové účinnosti - jedná se o koeficient, který udává o kolik je daný pancíř odolnější (nebo méně odolný) než ocel při dané tloušťce. FHU je faktor hmotnostní účinnosti - jedná se o koeficient udávající o kolik je daný pancíř odolnější (nebo méně odolný) než ocel při dané hmotnosti. FTU a FHU jsou obecně jiné pro kineticky (KE munice) i chemicky (CE munice) působící munici.
Platí vzorce:
FTU = Te/T,
FHU = Mo/Mp,
kde Te je ekvivalentní tloušťka pancíře - označuje jak tlustá ocelová vrstva by měla stejný ochranný účinek, T je skutečná tloušťka pancíře, Mp je hmotnost vrstveného pancíře při určité tloušťce a Mo je hmotnost ocele při stejné tloušťce jakou má vrstvený pancíř. Jedná se vždy o přibližnou hodnotu, která je závislá nejen na druhu munice (na zcela konkrétním druhu munice), ale i na konkrétní použité tloušťce pancíře na tom či onom tanku, protože pro účinek vrstvených pancířů je velice důležitým faktorem tloušťka jednotlivých vrstev a poměr jejich tlouštěk.
Použití:Výpis tanků, které používají daný pancíř.
Brazílie:
Brazilské vrstvené pancéřování:

Vývoj a historie:
O brazilských programech, které se zabývaly vývojem novým druhů pancířů jsou běžně dostupné jen velice kusé informace. Pravděpodobně dva druhy brazilského pancéřování měly nést tanky EE-T1,2 Osorio a MB3 Tamoyo. Vyvíjeny byly od roku 1978 (MB3 Tamoyo) a 1980 (Osorio).
Složení:
Pancéřování tanků EE-T1 a EE-T2 Osorio:

Jedná se o bimetalické pancéřování blíže neurčené složení s přídavnou vrstvou kompozitního pancéřování firmy ENGESA. Co se týče použitých kovů je možné, že se jedná o kombinaci ocelová slitina - hliníková slitina, která bývá relativně častá.
Pancéřování tanků MB3 Tamoyo a Tamoyo III:
Nezjištěny žádné bližší údaje.
Odolnost oproti homogenní oceli střední tvrdosti:
Pancíře jsou vzhledem ke své hmotnosti efektivnější proti všem druhům munice, ale nebylo zveřejněno kolikrát.
Použití:
Tanky EE-T1 a EE-T2 Osorio, MB3 Tamoyo a MB3 Tamoyo III.


Čína:
Čínské vrstvené pancéřování:

Vývoj a historie:
Čínská Lidová Republika vyrábí a vyvíjí tanky už přes 40 let. U nejnovějších typů používá ocelokompozitový pancíř. Vzhledem k tomu, že první čínský tank o němž se tvrdí, že je vybaven kombinovaným ocelokompozitovým pancéřováním je Typ 80 vyvíjený od roku 1977 je možné, že počátky vývoje vrstvených pancířů v Číně je možno klást do poloviny sedmdesátých let. Tank Typ 80 je vybaven vrstveným pancířem v přední části korby. Věž jím pravděpodobně vybavena není. Dalším typem je pancéřování tanků Typů 85-II, 85-IIM, 85-III, 90-I a 90-II. Vyvinuto bylo někdy na počátku osmdesátých let. Zdá se, že poslední čínské tanky Typu 98 jsou vybaveny novým ocelokompozitním pancéřováním. Pokud tomu tak je, tak se jedná o pancéřování vyvinuté v devadesátých letech.
Složení:
Pancéřování Typu 1:

Pancéřování tanku Typ 80 je pravděpodobně dvou nebo třívrstvé. Jedná se o vnitřní ocelovou a vnější kompozitovou desku (popřípadě ještě vnější ocelovou desku) tvořící čelo korby. Žádné detaily nebyly uveřejněny.
Pancéřování Typu 2:
Stejně jako v předchozím případě se jedná o dvou nebo třívrstvé pancéřování principiálně shodné s předchozím. Výše zmiňované tanky jsou tímto pancéřováním vybavené v čelní části věže. Vzhledem k přítomnosti úchytek je asi možné je vyměnit. Nebylo zveřejněno jestli je toto pancéřování vybaveno stejným kompozitem jako pancéřování Typu 1. V tomto i předchozím se ale mohla uplatnit nějaká hliníková slitina jak bývá u moderních tanků zvykem.
Pancéřování Typu 3:
Pancéřování nejnovějších tanků Typu 98. Podle snímků těchto tanků se zdá, že v původní monolitní kompozitní vrstvě je vestavěn další blok z neznámého materiálu (viz. obr.). Na snímcích jej prozrazují 4 šrouby, které u pancéřování Typu 2 nejsou. Půjde pravděpodobně o jiný kompozit nebo keramiku. Ostatně podobnými bloky pancéřování jsou vybaveny i nové ruské tanky. Celek je vybaven stejně jako předchozí pancíř třemi úchytkami.
Odolnost oproti homogenní oceli střední tvrdosti:
Pancíře jsou vzhledem ke své hmotnosti efektivnější proti všem druhům munice, ale nebylo zveřejněno kolikrát. Dále obecně platí, že novější pancíř je odolnější než předchozí.
Použití:
Typ 1 - Tanky Typů 79?, 80, 80-I a 80-II. Typ 2 - Tanky Typů 85-II, 85-IIM, 85-III, 90-I a 90-II. Typ 3 - Tank Typ 98.


Čelní pancíř věže tanku Typ 85-IIM. Na snímku jsou dobře vidět tři úchytky, blok kompozitního pancíře a jeho ohraničení.


Čelní pancíř věže tanku Typ 98. Vlevo je snímek se zvýšeným kontrastem a vpravo je možná interpretace.


Francie:
Francouzské vrstvené pancéřování:

Vývoj a historie:
Prvním francouzským tankem vybaveným vrstveným pancířem byl AMX-40. Vývoj tanku a pravděpodobně i pancéřování měla na starost firma GIAT. Vyvíjen byl od počátku 80. let. Podle mnoha zdrojů je pokročilým vrstveným pancéřováním vybaven i tank Leclerc. Toto pancéřování asi vychází z toho jímž je vybaven tank AMX-40, nicméně potvrzeno to nebylo. Vývoj tohoto pancíře je možno klást do první poloviny 80. let.
Složení:
O složení francouzského vícevrstvého pancéřování nebyly zjištěny žádné údaje. Některé zdroje uvádí, že tank Leclerc je vybaven pancířem podobným pancéřování Chobham. V tom případě by se jednalo o kombinaci vrstev z oceli, plastů, keramiky, hliníku, popřípadě i titanu. Janes uvádí, že je pancíř Leclercu složen z oceli, kompozitů a laminátů.
Odolnost oproti homogenní oceli střední tvrdosti:
Odolnost bude při dané tloušťce asi podobná jako u pancéřování typu Chobham tzn., že FTU je asi 0,6 - 1 proti KE munici a asi 1,5 proti CE munici.
Použití:
Tanky AMX-40, AMX Leclerc a AMX Leclerc Tropic.


Indie:
KANCHAN:

Vývoj a historie:
Pancíř byl vyvíjen od sedmdesátých let v DRDO (Defence Research and Development Organisation) v laboratořích CVRDE (Combat Vehicles Research and Development Establishment). Jeho primární určení je ochrana nového indického tanku Arjun. Formálně byl jeho vývoj ukončen v roce 1988. V říjnu 1988 byl podroben zkouškám. V počátečních zkouškách prokázal vysokou odolnost proti kumulativní munici. Odolnost proti podkaliberní munici ale nedosáhla takové úrovně jaká byla požadována. DRDO, ale tvrdí že všechny problémy s tímto pancířem byly odstraněny a že se v konečném výsledku jedná o jeden z nejodolnějších tankových pancířů, které jsou dnes k dispozici.
Složení:
Kompozit + ocel. Přesné složení tohoto pancíře nebylo publikováno. Pravděpodobně se jedná o polymery zesílené uhlíkovými vlákny (CVRDE uvádí, že se jedná o kompozit typu PMC). Hustota kompozitní složky proto nebude větší než 2 g/cm3.
Odolnost oproti homogenní oceli střední tvrdosti:
Pancíř je vzhledem ke své hmotnosti efektivnější proti všem druhům munice.
Použití:
Tanky Arjun a Improved Vijayanta.


Itálie:
Italské vrstvené pancéřování:

Vývoj a historie:
Itálie pravděpodobně vyvinula jeden nebo dva druhy vícevrstvého pancéřování. První bylo vyvinuto koncem 70. let pro tank Otobreda OF-40 a druhé v druhé pol. 80. let pro tank C1 Ariete. Pravděpodobně od 2. poloviny 90. let vyvíjí Itálie nový přídavný pancíř pro tanky Ariete Mk.2. Nebyly zatím zveřejněny žádné bližší údaje.
Složení:
O pancíři tanku OF-40 nebyly zveřejněny žádné podrobnosti. Ing. Soukup se zmiňuje o tom, že není příliš odlišné od tanku Leopard 1A4. Tzn., že se jedná o pancéřování komorového typu se vzduchovou nebo plastovou vnitřní vrstvou. Janes uvádí jako materiál pancéřování pouze ocel. Tank Ariete je vybaven kombinovaným ocelokompozitovým pancéřováním. Z informačních zdrojů není příliš jasné zda je jen jednoduché dvouvrstvé nebo tří a více vrstvé.
Odolnost oproti homogenní oceli střední tvrdosti:
Pancíře jsou vzhledem ke své hmotnosti efektivnější proti všem druhům munice, ale nebylo zveřejněno kolikrát. Komorový pancíř je hlavně účinný proti starším typům podkaliberní munice a proti pancéřovkám. FHU je asi 1 proti moderní KE munici. FTU je asi kolem 2 proti CE munici. Proti některým starým méně dokonalým druhům munice může být FTU ale mnohem vyšší (např. proti střele BM8).
Použití:
Tanky OF-40 a C1 Ariete.


Izrael:
Izraelské vrstvené pancéřování:

Vývoj a historie:
Izrael začal vyvíjet nekonvenční druhy pancéřování od konce 70. let. Kolik a jaké druhy není příliž jasné. První typ (typy) byl určen pro tank Merkava Mk.2. Vícevrstvý pancíř byl vyvinut pro tank Merkava Mk.3 v 80. letech. V současnosti Izrael vyvíjí a vyrábí vícevrstvé pancéřování pro tanky Merkava Mk.3 "Baz", Merkava Mk.4 a Magach 8.
Složení:
Pancéřování jsou složena buď z kombinace kompozitních a kovových materiálů nebo kompozitů, kovů a keramiky (např. pancíř tanku Sabra). Žádné bližší údaje nebyly zveřejněny.
Odolnost oproti homogenní oceli střední tvrdosti:
Pancíře jsou vzhledem ke své hmotnosti efektivnější proti všem druhům munice, ale nebylo zveřejněno kolikrát.
Použití:
Tanky Merkava Mk.2, Mk.3, Mk.3D "Baz", Mk.4, řady Magach 7, Magach 8 a tanky Sabra a Sabra II


Japonsko:
Japonské vrstvené pancéřování:

Vývoj a historie:
Japonské vícevrstvé pancéřování bylo vyvíjeno v rámci programu vývoje tanku Typ 90 od 2. pol. 70. let.
Složení:
Jedná se o složitější vícevrstvé pancéřování, které je složením příbuzné pancéřování typu Chobham. Skládá se z vnější a vnitřní ocelové vrstvy a vnitřních vrstev z kompozitů a laminátů. Toto pancéřování má obsahovat pro zvýšení ochrany proti všem typům protitankové munice speciální keramické kapsy.
Odolnost oproti homogenní oceli střední tvrdosti:
Odolnost bude při dané tloušťce asi podobná jako u pancéřování typu Chobham 0,6 - 1,0 proti KE munici a asi 1,5 proti CE munici.
Použití:
Tank Typ 90


JAR:
Jihoafrické komorové pancéřování:

Vývoj a historie:
Toto jednoduché komorové pancéřování vzniklo přidáním ocelovým desek na věž tanku Olifant Mk.1A počátkem 80. let.
Složení:
Nejjednodušší varianta komorového pancéřování v kombinaci ocel - vzduch - ocel.
Odolnost oproti homogenní oceli střední tvrdosti:
Efektivní je proti kumulativní munici a starším typům podkaliberní munice.
Použití:
Tank Olifant Mk.1B.

Jihoafrické vrstvené pancéřování:

Vývoj a historie:
Vyvíjeno od počátku 90. let v rámci projektu Tank Technology Demonstrator (TTD). Toto pancéřování je pravděpodobně použito i na novém jihoafrickém tanku Olifant 2.
Složení:
Jedná se o kompozitní vrstvené pancéřování. Bližší údaje nezjištěny.
Odolnost oproti homogenní oceli střední tvrdosti:
Pravděpodobně zhruba stejná jako u pancéřování Chobham (FTU 0,6 až 1,5 podle typu a druhu munice).
Použití:
Tank TTD a Olifant 2.


Německo:
Komorové pancéřování Blohm und Voss:

Vývoj a historie:
Toto pancéřování bylo vyvinuto během šedesátých let a bylo jako první komorové pancéřování použité na sériových tancích Leopard 1. Němci pravděpodobně měli informace o vývoji britského pancéřování Chobham. Přesto je toto pancéřování primitivnějšího typu, zato bylo použito u sériových tanků skoro o deset let dříve než britský Chobham. Stejné nebo upravené pancéřování snad používá i italský exportní tank OF-40.
Složení:
Jedná se o pancíř typu ocel - plast -ocel.
Odolnost oproti homogenní oceli střední tvrdosti:
Pancíř je účinný proti kumulativní munici, proti které zvyšuje ochranu tanku asi dvakrát oproti klasickému ocelovému pancéřování. Účinný je i proti starší podkaliberní munici (např. sovětskému typu BM8 ráže 100 mm).
Použití:
Tanky Leopard 1A1A1, 1A3 a 1A4 (možná i OF-40)

Německý Chobham:

Vývoj a historie:
Pancíř příbuzný britskému typu Chobham. Narozdíl od amerických vrstvených pancířů nebyla zjištěna návaznost (alespoň ne taková) na britský vrstvený pancíř. Je proto možné, že tento pancíř, vyvíjený snad už od šedesátých let (první prototypy tanku Leopard 2 pocházejí z let 1972 až 1974), vznikl odvozením od komorového pancéřování Blohm und Voss přidáním vrstev z keramiky a kompozitů. Němci věděli o britském programu a asi upravili své komorové pancéřování na standard pancíře Chobham. Zpočátku se například uvádělo, že tank Leopard 2 je vybaven podobným komorovým pancéřováním jako tank Leopard 1.
Složení:
Přesné složení nebylo publikované. Jedná se ale o podobný pancíř jako je britský Chobham s vnější a vnitřní vrstvou z ocele a vnitřními vrstvami kompozitů, plastů a zřejmě i keramiky.
Odolnost oproti homogenní oceli střední tvrdosti:
Podobná jako u pancéřování Chobham, tzn. FTU 0,6 - 1,5 podle druhu a typu munice.
Použití:
Tanky Leopard 2, 2A1 - 2A4 (možná Leopard 1A6).

Pancíř tanku Leopard 2A5:

Vývoj a historie:
Od druhé poloviny 80. let. Tehdy padlo rozhodnutí zvýšit balistickou odolnost tanků Leopard 2A4. Byl přijat program s názvem "Mannheim design" v rámci něhož bylo vyrobeno několik prototypů modernizovaného tanku Leopard 2 s různými konfiguracemi pancéřové ochrany. Program byl úspěšně zakončen v roce 1993 a tanky byly zavedeny do výzbroje v roce 1995 pod názvem Leopard 2A5. Nové pancéřování zajišťuje praktickou nezničitelnost těchto tanků při zásahu do čelních partií věže.
Složení:
Jedná se o klasický vrstvený pancíř tanků Leopard 2A4 s přídavnou vrstvou kompozitního materiálu třetí generace.
Odolnost oproti homogenní oceli střední tvrdosti:
Oproti původnímu pancéřování tanku Leopard 2 vzrostla ochrana zejména proti podkaliberním střelám. Pancéřování ale zajišťuje i vyšší stupeň ochrany proti střelám kumulativním.
Použití:
Tanky Leopard 2A5, 2A6, 2A6 ex a Strv 122.


Sovětský Svaz/Rusko:
"Kombinace K":

Vývoj a historie:
Když v padesátých letech vyvíjeli američané svůj pokročilý typ pancíře pro svůj experimentální tank T-95, potřebovali rusové něco podobného pro svůj nový tank. V letech 1960 až 1963 sestrojili prototypy pod názvy Objekt 430 a Objekt 432 vybavené pravděpodobně novým třívrstvým pancířem. Sériový tank T-64 byl pak první tank vybavený vrstveným pancířem, který byl zaveden do služby. I zde však existuje háček. Většina zdrojů popisuje pokročilý typ pancíře u tanku T-64A (zaveden v roce 1969) a o základní verzi T-64 se nezmiňují. Je proto možné, že základní typ tanku T-64 byl vybaven jen ocelovým pancéřováním nebo pancéřováním méně kvalitním s vrstvou křemene (podobným jako u tanků T-72). Tank T-64B, který se objevil v roce 1976, je podle některých zdrojů vybaven vylepšeným pancéřováním "kombinace K" druhé generace.
Složení:
Na svou dobu velice pokročilý typ pancéřování se skládá z vnitřní a vnější vrstvy z oceli a vnitřní vrstvy obsahující plast vyztužený skelnými materiály (nazýván steklotekstolit) a keramické destičky z materiálu "korundum". Pod názvem korundum se skrývá pravděpodobně korund (Al2O3 - oxid hlinitý), což je velice tvrdá látka. Podle publikovaných údajů není zcela jasné jestli keramickou vrstvu obsahuje i pancéřování korby.
Odolnost oproti homogenní oceli střední tvrdosti:Podle ing. Soukupa je tloušťka čela věže tanku T-64A kolem 250 mm a odolnost vs. KE munici je kolem 400 mm a proti kumulativní munici 450 mm. Tloušťka pancíře však není ověřena z jiných zdrojů. Proto je možné (a je to pravděpodobnější), že tloušťka čelního pancéře bude kolem 400 mm. Korba je zepředu chráněna pancířem o tloušťce 200 mm při sklonu 68°. Střela musí překonávat asi 530 mm pancíře při čelním nárazu. Přesto je odolnost nižší. Kolem 350 - 400 mm vs. KE a 450 - 550 mm vs. CE munici. Hmotnostní účinnost je výrazně lepší než u oceli, ale tloušťková je o něco horší (faktor asi 0,6 - 0,8 vs. KE a 0,9 - 1,0 vs. CE munici). Může to být způsobeno již zmiňovanou možnou absencí keramiky v pancíři korby.

Použití:
Tanky řady T-64 (možná až od T-64A).

Pancíř tanků T-72:

Vývoj a historie:
Tank T-72 byl vyvíjen od roku 1967 a byl zaveden v roce 1973. Jednalo se o jednodušší tank než T-64 aby se předešlo možným rizikům, které sebou přináší použití nových nevyzkoušených komponent. Důvodem byly právě problémy z tankem T-64. Dále to měl být tank pro spojence SSSR a tak nemohl být vybaven tak vyspělými komponenty jako T-64. Pancíř tanku T-72 je popisován jako o třídu horší než u T-64. Je možné, že se jedná o stejný pancíř jakým byl vybaven základní typ tanku T-64. Dále část zdrojů popisuje, že tanky T-72, T-72A, G/M jsou vybaven tímto pancířem jen v čelní části korby a až tank T-72M1 je vybaven kompozitním pancířem i na věži. Ing. Soukup zmiňuje použití tohoto pancíře i na věžích typů T-72, T-72A, M/G. V roce 1985 se pak objevil tank T-72B se zesíleným čelním pancéřováním věže. Koncem 80. let byl vyvinut tank T-90, což tank, který navazuje přímo na tankovou řadu T-72.
Složení:
Čelní pancéřování korby tanku T-72 je popisováno u všech typů jako třívrstvé s vnitřní a vnější vrstvou z oceli a vnitřní z plastu zesíleného skelnými vlákny (je možné, že se jedná o stejný plast jako v případě tanku T-64). V popisu čelního pancíře se už zdroje rozcházejí. Pomineme-li rozpory týkající se toho jestli jsou tanky T-72, T-72A a T-72M/G vybaveny kompozitním pancířem na věži pak typ T-72M1 je vybaven ocelovým pancířem, ve kterém jsou kapsy vyplněné křemennými pruty (v angl. sandbars). Irácké T-72M1 ale byly vybaveny 5-vrstvým pancířem, jak zjistili američané v Perském Zálivu. Dále existují neověřené údaje o titanové vrstvě. Při bližším pohledu je vrch věže tanku T-72M1 zakryt ocelovým plátem, takže nelze poznat z kolika vrstev a z jakého materiálu je pancíř složen (IDET 2001, T-72M4, který má totožné pancéřování s typem T-72M1). T-72B je pak možná vybaven i vrstvou z olova (jako tank T-80), protože se některé zdroje (Ch. Chant) zmiňují o přídavné protiradiační vrstvě. Nejnovější tank T-90 je vybaven vícevrstvým pancířem odvozeným od pancíře tanku T-72B. Žádné bližší údaje nebyly zveřejněny. Ale je pravděpodobné, že ochranné vlastnosti tanku T-90 nejsou příliš zvýšené, a že o zvýšení balistické ochrany se stará hlavně nový přídavný dynamický pancíř. Prostřední vrstva může být v průběhu výroby vyměněna za jinou, lepší. Proto se jen velmi těžko dá určit, který tank je už vybaven jiným pancířem.
Odolnost oproti homogenní oceli střední tvrdosti:
Pancíř je při dané hmotnosti účinnější než stejně hmotná vrstva z oceli. Odolnost pancířů je stále zvyšována. U prvních pancířů použitých na čele korby je faktor tloušťkové účinnosti asi 0,60 - 0,65 proti KE munici a asi 0,80 - 0,90 proti CE munici. U pancíře na čele věže tanku T-72M1 je tloušťková účinnost asi 0,75 vs. KE munici a kolem jedné proti kumulativní munici. Tyto údaje pocházejí od ruské společnosti NII Stali. TRADOC uvádí pro věž příznivější hodnoty a to asi 0,93 vs. KE munici a 1,04 vs. CE munici. Tyto údaje možná platí, ale až pro verzi T-72B. U tanku T-90 jsou údaje velice podobné.
Použití:
Tanky řady T-72 a T-90.

Prostor v čelním pancíři věže tanku T-90S vyplněný kompozitním materiálem.


Pancíř tanků T-80:

Vývoj a historie:
V sedmdesátých letech vyvinutý tank T-80 má pancíř pravděpodobně odvozený od tanku T-64, na který navazuje. Tento pancíř má ale pravděpodobně vyšší účinnost, protože všechny zdroje uvádí, že tank T-80 je výrazně odolnější než tank T-64, při relativně malém nárustu hmotnosti (oproti typu T-64B). Tank T-80U je vybaven novou litou věží se zesíleným čelem a kapsou vyplněnou neznámým kompozitem. Tento tank se objevil koncem 80. let. Tank T-80UM-2 je vybaven podobným pancéřováním a navíc má novou vnitřní protistřepinovou aramidovou vrstvu. Nový tank Black Eagle (možná totožný s typem T-80UM-2) je vybaven asi stejným typem pancéřování.
Složení:
U tanku T-80 se uvádí, že jeho čelo je vybaveno třívrstvým pancířem. Jeho vnitřní vrstvu tvoří ocel, prostřední plasty zesílené skelnými vlákny a vnější vrstvu tvoří olověná slitina (nebo jen čisté olovo)(Ing. Nikola Kaloforov, CSc., prof. Ing. Jozef Adamka, DrSc.). Olova slouží jako protiradiační ochranná vrstva. U tanků T-80U, UD, UM-1 a UM-2 je ale asi použita zase jen ocel s kapsami vyplněnými tzv. "kombinovanou výplní". U nejnovější typů pak přibyla i vnitřní záchytná protistřepinová vrstva z aramidového materiálu.
Odolnost oproti homogenní oceli střední tvrdosti:
Pancíř tanků řady T-80 je hmotnostně odolnější než ocelový pancíř a u novějších typů se rozdíl mezi účinností pancíře z homogenní oceli a kompozitního pancíře dále zvyšuje. Tloušťková účinnost proti munici KE se bude blížit 1 a proti CE munici bude jedničku převyšovat.
Použití:
Tanky řady T-80, tank Black Eagle.

Prostor v čelním pancíři věže tanku T-80U vyplněný kompozitním materiálem.


Nové ruské pancíře:

Vývoj a historie:
Jedná se o pancíře nových a projektovaných ruských tanků, jako jsou typ T-95 a tank společnosti OAO (Otkrytoje Akcionernoje Obščestvo). Tyto tanky jsou plánovány pro 1. desetiletí po roce 2000. O jejich vývoji jsou jen velice kusé informace. V obou případech se jedná o tanky s bezosádkovou věží.
Složení:
Jedná nejspíš o jisté typy kompozitních pancířů. Koncepčně můžou vycházet z dnešních ruských pancířů. Tank T-95 používá upravený podvozek tanku T-80U se stejným nebo vylepšeným pancířem.
Odolnost oproti homogenní oceli střední tvrdosti:
Pancíř bude stejně odolný nebo odolnější než dnešní ruské pancíře.
Použití:
Tanky T-95 a OAO tank.


Švédsko:
Švédské vrstvené pancéřování:

Vývoj a historie:
Švédsko vyvíjelo své vlastní vrstvené pancéřování pro nový tank vycházející z experimentálních tanků řady UDES. Jak daleko však v tomto vývoji došlo není známo. Dále vyvinulo přídavné pancéřování pro tank Strv 122. Tento pancíř vyvinula a vyrábí firma Akers.
Složení:
Neznámé v prvním případě. Ve druhém se jedná o původní německou kombinaci s přidaným kompozitním pancířem firmy Akers. O jaký jde kompozit firma neuvádí.
Odolnost oproti homogenní oceli střední tvrdosti:
Oba typy pancířů jsou vzhledem ke své hmotnosti efektivnější proti všem druhům munice.
Použití:
Od 80. let vyvíjený nový Švédský tank (vývoj byl zastaven) a Strv 122 (pancéřování od Akers)


Švýcarsko:
Švýcarské vrstvené pancéřování:

Vývoj a historie:
O existenci švýcarského vrstveného pancéřování nebyly zjištěny žádné přímé údaje. Nicméně bylo pravděpodobně vyvíjeno pro švýcarský projekt hlavního bojového tanku kolem počátku 80. let. Projekt vlastního nového švýcarského tanku byl později zrušen a švýcarsko nakoupilo tanky Leopard 2 z Německa a zavedlo je pod označením Pz 87. Pravděpodobně vrstvené kompozitní pancéřování mělo být použito v souvislosti s plánovanou modernizací tanků Pz 68 na variantu Pz Zielfz 68. Není známo jestli má něco společného s předchozím pancéřováním.
Složení:
Nebylo zjištěno. Pravděpodobně se ale v obou případech jedná o pancéřování využívající kompozitní materiály.
Odolnost oproti homogenní oceli střední tvrdosti:
Pancíře jsou vzhledem ke své hmotnosti efektivnější proti všem druhům munice, ale nebylo zveřejněno kolikrát.
Použití:
Tanky Pz Zielfz 68 a nový švýcarský tank pro 90. léta.


USA:
HCR2:

Vývoj a historie:
Když byly ve II. sv. válce zavedeny kumulativní zbraně do výzbroje pěchoty, zvýšilo se značně nebezpečí, které hrozilo tanku na bojišti. Na začátku války totiž jediným vážným nepřítelem tanku byly jen tanky nepřítele a jeho protitankové dělostřelectvo. Pěchotní protipancéřové pušky už nestačily na pancéřování nových tanků. Americké tanky stály před hrozbou, kterou pro jejich tanky Sherman představovaly ruční bezzákluzné kumulativní pancéřovky Panzerfaust. V průběhu války pak vyvinuly pancíř HCR2, což byl jeden z prvních (snad první) kompozitní pancíř. V průběhu zkoušek v září 1945 byl velice úspěšný a tak není vůbec jasné proč americké poválečné tanky měly zase jen obyčejné ocelové pancéřování, které nemohlo problém se slabou ochranou proti kumulativním zbraním vyřešit.
Složení:
Pancéřování obsahovalo směs křemenného štěrku, asfaltu a pilin mezi ocelovými deskami.
Odolnost oproti homogenní oceli střední tvrdosti:
Hmotnostní ani tloušťková účinnost vzhledem k oceli nebyla zjištěna, ale při zkouškách v září 1945 odolalo zásahům německou municí HVAP ráže 76 mm a zásahům ze zbraně Panzerfaust.
Použití:
Upravený tank M4A3 Sherman.

"Křemenný" pancíř:

Vývoj a historie:
Pancíř, kterému se v angl. říká "fused silica armour", byl vyvíjen od roku 1952 v rámci programu, který měl zajistit dostatečnou odolnost tanků proti munici s chemickým účinkem bez negativního vlivu na odolnost proti podkaliberní protipancéřové munici. V roce 1954 byl zahájen program vývoje tanku T-95. U tohoto tanku se počítalo, že bude vybaven pancířem s křemenným (SiO2) pancířem. Bylo sestrojeno 36 věží vybavené tímto novým typem pancíře. Zkušební střelby na tyto věže, které se konaly od prvního června 1958 do prvního října 1960, prokázaly vysokou odolnost pancéřování. Přesto byl projekt T-95 roku 1961 zrušen a pancíř nebyl využit u žádného amerického tanku.
Složení:
Pancíř je třívrstvý s vnitřní a vnější vrstvou z oceli a vnitřní vrstvou z roztaveného SiO2. Je tak vytvořena sklu podobná hmota (která je ostatně také sklu velice příbuzná). Není vyloučeno, že v průběhu vývoje byly do této prostřední vrstvy přidávány další látky, které mohly napomoct k vyšší odolnosti pancíře.
Odolnost oproti homogenní oceli střední tvrdosti:
Přesné údaje nebyly zjištěny. Proti munici HEAT byla při zkouškách zjištěna lepší účinnost než u homogenního ocelového pancéřování. Odolnost proti podkaliberní munici byla vyhodnocena jako přinejhorším stejně dobrá jako u homogenního ocelového pancíře stejné hmotnosti.
Použití:
Tank T-95

Americký CHOBHAM (též Burlington - neověřeno):

Vývoj a historie:
Když byl v sedmdesátých letech zrušen americko-německý projekt MBT-70 američané byli náhle bez perspektivního tanku. Jejich M60-ky byly pomalé a jejich odolnost byla nevyhovující. Válka Jom Kippur to jen potvrdila. V roce 1973 byl zahájen vývoj nového tanku a mezi hlavní priority patřila ochrana osádky proti protitankovým raketám. Protitankové rakety totiž způsobily izraelským tankovým jednotkám značné ztráty na lidských životech právě v roce 1973 ve válce Jom Kippur. Od nového tanku byla dále požadována schopnost odolat sovětské protitankové munici ráže 115 mm. Možnost účinné ochrany proti kumulativním střelám už déle existovala v podobě pancíře s křemennou vrstvou. Jeho odolnost proti podkaliberním střelám však nebyla větší než u klasického homogenního pancéřování a i když křemenný pancíř je docela dobrou ochranou proti účinkům kumulativních hlavic protitankových raket, přece jen by se hmotnost tanku s požadovaným stupněm odolnosti dost vymstila z hlediska hmotnosti konečného produktu. Naštěstí už v této době existoval pancíř, který splňoval všechny požadavky amerického vedení. Nejednalo se ale o americký pancíř, ale o britský. Tento pancíř byl předveden americké delegaci už v roce 1964 a licenci na jeho výrobu získalo USA o pár let později. V Ballistics Research Laboratory byl pancíř dále vylepšen a v této podobě použit u prototypu tanku XM1 firmy Chrysler. U tanků M1IP (zaveden roku 1984) a M1A1 (vývoj od roku 1981, zaveden 1985) byl pak pancíř dále zesílen. Odolnost tohoto pancéřování byla potvrzena i v operaci Pouštní bouře v roce 1991 v Iráku, kde ani americká (použila tanky M1 a M1A1) ani britská armáda (použity tanky Challenger) neztratila jediný tank palbou způsobenou nepřítelem (několik tanků bylo zničeno vlastní střelbou).
Složení:
Jedná se o pancíř velice podobný britskému typu Chobham, z něhož vychází. Vnitřní vrstvu tvoří ocel, prostřední plasty zalité destičky keramiky. Je možné, že vrstva plastů je ještě zesílena skelnými nebo uhlíkovými vlákny. Vnější vrstvu tvoří s největší pravděpodobností ocel, ale stejně tak ji může tvořit tvrzená hliníková slitina. U verzí M1IP a M1A1 byl pancíř zesílen, ale nebylo zjištěno jakým způsobem. Možné je, že došlo jen k přidání asi 80 až 115 mm oceli.
Odolnost oproti homogenní oceli střední tvrdosti:
Čelní pancíř věže tanku M1 Abrams má tloušťku mezi 500 až 650 mm (tloušťka pancíře na jedné straně věže je větší než na druhé). Většina autorů uvádí odolnost proti kineticky působící munici u věže 350 až 400 mm. Vezmeme-li v úvahu nejpravděpodobnější údaje, tak faktor tloušťkové účinnosti pancíře je asi 0,7 proti KE munici. O odolnosti proti munici s chemickým účinkem neprosáklo moc informací, ale odhaduje se, že je to kolem 800 mm. To odpovídá FTU 1,5. O této hodnotě se zmiňuje i ing. Soukup, takže asi nebude moc daleko od pravdy. U korby se údává odolnost ekvivalentní 680 mm oceli, ale zase není známa tloušťka pancíře. U verzí M1IP a M1A1 Abrams byl čelní pancíř dále zesílen, takže čelní pancíř odpovídá asi 500 mm tlusté vrstvě oceli proti KE munici. Odolnost proti CE munici bude asi kolem 900 mm.
Použití:
Tanky M1, M1IP a M1A1 Abrams

Americký "DU CHOBHAM":

Vývoj a historie:
Tank M1A2 Abrams byl vyvíjen od roku 1988. V jeho pancíři se jako u prvního tanku vůbec objevil ochuzený uran. Použit je pouze v čelním pancéřování věže. Bohužel zatím nebyly zjištěny další, podrobnější, údaje o vývoji tohoto zajímavého pancéřování.
Složení:
Jedná se upravený předchozí pancíř s novou vrstvou vyrobenou z ochuzeného uranu. Některé zdroje uvádí tloušťku této vrstvy asi na 100 mm. Nebylo zjištěno žádné podstatné zesílení čelního pancíře. Hodnota 500 - 650 mm tedy platí i pro tank M1A2 Abrams, maximálně bude o až 100 mm větší (ale může být naopak o nějaký ten milimetr tenčí). Vrstva ochuzeného uranu totiž možná nahradila bývalou vrstvu z keramiky. Americké zdroje (časopis Armor) se zmiňují o vrstvě OU mezi dvěmi ocelovými pláty. Protože je OU těžší a odolnější je možné použít i tenčí pancíř. Je ale pravděpodobné, že nějaká vrstva z plastu v pancíři bude kvůli ochraně proti munici s plastickou hlavou.
Odolnost oproti homogenní oceli střední tvrdosti:
Použitím ochuzeného uranu výrazně stoupl FTU zejména u KE munice a to až na hodnotu 1,1 až 1,7. Tato hodnota není stejná pro všechny typy střel s kinetickým účinkem. Pancíř je velice kvalitní ochranou například proti penetrátorům z wolframu. Horší je odolnost proti penetrátorům z ochuzeného uranu. Přesnější údaje nejsou známy a i tohle jsou jenom odhady. O odolnosti proti munici HEAT nebyly zjištěny žádné údaje, ale FTU asi opět bude kolem 1,5.
Použití:
Tanky M1A1HA (některé), M1A1 D?, M1A2 a M1A2 SEP Abrams.


Velká Británie:
CHOBHAM:

Vývoj a historie:V roce 1963 byl zahájen ve FVRDE (Fighting Vehicles Research and Development Establishment - volně přeloženo jako Instituce pro výzkum a vývoj bojových vozidel, dnes DERA) vývoj nového druhu pancéřování. Britové proto začali zkoušet jiné netradiční kombinace složení pancíře z nekonvenčních materiálů. V roce 1965 byl nový pancíř pokřtěn jako Chobham podle sídla FVRDE a ještě předtím, v prosinci 1964 byl předveden američanům. V roce 1971 FVRDE představilo první tank vybavený vrstvených pancéřováním Chobham - FV4211. Byl to přepracovaný tank Chieftain s korbou z hliníkové slitiny vybavený na exponovaných místech novým pancířem. Po předvedení tohoto tanku delegaci Americké armády byla Americkou armádou a firmou Chrysler vyvinuta v licenci verze pancíře Chobham pro nový americký tank M1 (viz. výše). I britský pancíř Chobham bude mít několik verzí a ta použitá u tanku Challenger je asi odolnější než ta ze šedesátých let. Kromě toho byla jistá verze pancíře Chobham použita ještě u tanků Chieftain 900, Valiant a Vickers Mk.7. Chobham pancíř se osvědčil i ve vojenských konfliktech. Nejznámějším je jistě válka s Irákem z roku 1991 (operace Pouštní bouře). Stejně jako američané ani britové neztratili v operaci Pouštní bouře jediný tank.
Složení: Jeho složení je sice stále utajováno, nicméně časem byly vyvinuty příbuzné druhy pancéřování i v jiných zemích a přibližné schémata tohoto pancíře jsou již známa. Je složen z vnější a vnitřní ocelové vrstvy, ale jak už bylo zmíněno, tank FV4211 používal místo oceli hliníkovou slitinu. Mezi vnější a vnitřní ocelovou vrstvou jsou pak hliníkové schránky. V těch jsou umístněny keramické desky zalité umělou hmotou, která slouží jako pojivo a jako materiál v němž se rozptýlí kumulativní proud po nárazu na keramické desky. Protože je umělá hmota velmi pružná, tak se v ní i obtížně šíří tlakové vlny způsobené municí s plastickou hlavou. Keramika účinně brzdí postup pronikajících podkaliberních střel. Na vnitřní stranu pancíře se pak ještě většinou přidává další vrstva jejímž úkolem je zastavit střepiny z hlavního pancíře nebo vrstva tlumící gama záření a tok neutronů, popřípadě kombinace obou. Protiradiační vrstva však může být umístněna přímo v pancíři (bližší údaje nezjištěny).
Odolnost oproti homogenní oceli střední tvrdosti:FHU asi 3. FTU kolem 0,7 - 1 vs. KE munice a 1,5 vs. CE munice. Pravděpobně nepřekonatelný municí typu HESH.
Použití: Tanky FV4211, Challenger, Chieftain 900, Valiant a Vickers Mk.7.


Schéma pancéřování Chobham podle Ing. Miloše Soukupa.

STILLBREW:

Vývoj a historie:
V osmdesátých letech byly britské tanky Chieftain vybaveny vrstveným přídavným pancířem, který svým složením vycházel z pancíře Chobham. Tento pancíř se nanášel přímo ve výrobě na čelní pancíř věže a korby.
Složení:
Vychází z pancíře Chobham, ale přesné složení je utajováno. Existuje představa, že se jedná o upravený Chobham bez vnitřní ocelové vrstvy (tu vlastně tvoří vlastní homogenní pancíř tanku). Protože tank Chieftain byl vždy s pohyblivostí "na štíru" je možné, že dokonce je ocel z konstrukce pancíře vyloučena úplně a vnější vrstva je z hmotnostně o něco výhodnějšího hliníku.
Odolnost oproti homogenní oceli střední tvrdosti:
Pancíř podstatně zvyšuje ochranu tanku proti kumulativní munici a munici typu HESH. Nezanedbatelné je i zvýšení ochrany proti kineticky působící střelám. Proti všem těmto typům munice je vzhledem ke své hmotnosti výhodnější než ocelový pancíř.
Použití:
Tank Chieftain Mk.11 a Mk.12.

Kombinace Chobham + hliník:

Vývoj a historie:
Pravděpodobně koncem 80. let připravené přídavné pancéřování, které se instaluje na čelo korby tanku. Ve válce v Perském zálivu pomohl zvýšit odolnost některých partií tanků Challenger (konkrétně čela a boků korby). V současné době jsou zprávy i o jeho použití na tancích Challenger 2 v Kosovu.
Složení:
Chobham + pravděpodobně hliníková vrstva.
Odolnost oproti homogenní oceli střední tvrdosti:
Přídavný pancíř pomáhá zvýšit ochranu proti všem typům munice asi 1,2x vzhledem k hmotnosti oceli.
Použití:
Přídavný pancíř pro tanky Challenger a Challenger 2.

DORCHESTER:

Vývoj a historie:
Pancíř byl vyvinut koncem 80. let pro tank Challenger 2. Mluví se o něm jako o pancíři Chobham druhé generace. Při jeho vývoji byl brán zejména ohled na vyšší odolnost proti kineticky působící munici. Jeho složení a parametry jsou přísně utajovány a většina údajů o něm jsou jen dohady.
Složení:
Složení a konstrukce asi nebudou odlišné od pancíře Chobham. Půjde o vnitřní a vnější kovovou vrstvu a vnitřní lépe uspořádanou vrstvu z technicky dokonalejší keramiky a plastů. Možné je, že plast je zesílen skelnými nebo uhlíkovými vlákny a je použit hliník místo ocele.
Odolnost oproti homogenní oceli střední tvrdosti:
Pancíř je vzhledem k hmotnosti nejméně 3x výhodnější proti všem druhům munice. Oproti základnímu pancéřování Chobham byly zvýšeny ochranné charakteristiky zejména při zásahu podkaliberní municí.
Použití:
Tanky Challenger 2 a 2E.


Zkouška odolnosti pancéřování Dorchester tanku Challenger 2 v DERA.


Další státy:
Vývojem vrstvených pancířů se zabývaly, zabývají nebo mohou zabývat ještě další státy. Jedná se o ČR/ČSSR, Egypt, Chorvatsko, Írán, Írák, Jižní Korea, Jordánsko, Jugoslávie, Pákistán, Polsko, Slovensko aj.
O vývoji v ČR není mnoho informací. Je možné, že přídavné pancéřování na tancích T-55AM2CZ je české, ale není to ověřeno. V roce 1999 byl předveden na veletrhu IDET představen materiál KATCHEMID s unikátními zastavovacími schopnostmi určený především pro neprůstřelné vesty. O možnostech jeho použití pro tanky nejsou informace. Hustota tohoto materiálu se blíží hustotě vody.
Jestli Egypt vyvíjí vlastní vícevrstvý pancíř nebylo zjištěno, ale má k dispozici potřebné know-how (vyráběl tanky M1A2 Abrams) a rychle se rozvíjející vojenský průmysl.
Chorvatsko a Jugoslávie vyráběly tanky řady M-84 a vyvinuly nové tanky Vihor a Degman. Podle dostupných informací se zdá, že každý z nich je vybaven novým kompozitním pancířem na exponovaných místech.
Írán možná vyvinul nový druh pancéřování pro svůj tank Zulfiquar.
Írák zvýšil pancéřovou ochranu svých tanků T-55 kompozitním nebo hliníkovým pancéřováním a je proto možné, že vyvíjí i nové typy pancířů.
Jižní Korea má ve výzbroji tanky K1 Rookit chráněné vícevrstvým kompozitním pancéřováním. Neví se ale jestli pancíř vyvinula Jižní Korea nebo americký výrobce General Dynamics, který měl na starosti vývoj tohoto tanku. Tak i tak je možné, že Korea vyvíjí nové pancéřování pro modernizované verze tohoto tanku.
Jordánsko nevyvinulo dosud žádný vlastní typ tanku, ale zajišťuje si modernizace vlastních tanků a její vývojová agentura KADDB je poslední dobou velice aktivní na poli tanků a BVP. Proto je možné, že i Jordánsko vyvíjí vlastní vrstvený pancíř.
Pákistán dokončil vývoj svého tanku Al Khalid, který vyvíjel za pomoci Číny. Je proto možné, že pancíř byl převzat od číňanů.
O vývoji v Polsku nebyly zjištěny žádné informace, ale zmiňují se o něm zahraniční periodika.
Slovensko nabízí několik různých typů modernizovaných tanků T-72, které využívají nové dynamické pancíře. Dále vyvíjí společně s Francií věž T 21 pro použití na různých tankových podvozcích. Tato věž je vybavena vícevrstvým pancéřováním, které ale nejspíš dodal francouzský partner (GIAT).
Je možné že i další země vyvíjejí svoje vlastní typy pokročilých typů pancéřování, ale nebylo zjištěno nic bližšího.